Starobní důchod, aneb umění odejít včas

V důchodu jsem od prosince loňského roku. Jsem zdravá, tak si důchodu užívám. Pracuji pro jednu pražskou realitní kancelář. Pohoda. Sedím u počítače, telefonuji s klienty. Mám flexibilní pracovní dobu. Nikam jezdit nemusím. Mám čas se věnovat výletům do přírody. Jsem ráda, že mohu tuto práci dělat, baví mě to. Mám velké štěstí, že jsem zdravá, mám rodinu, partnera, vlastní bydlení. Tak to jsou priority k nezaplacení.

Platí-li stále, že čas jsou peníze, pak jsem v důchodu tím nejbohatším člověkem pod sluncem. Nemusím se bát o práci ani o majetek, mám co jíst, střechu nad hlavou, spoustu času a žádný stres. Mnozí mi mohou závidět. Pěkně jste to napsala.

Pod tento článek se mohu také podepsat. Zároveň si také uvědomuji, že naši mladí, kteří se ať dobrovolně či nedobrovolně podílejí na zvyšování výkonnosti a celkové administrativní zátěže, sotva vydrží tímto tempem pracovat až do stáří, notabene, když budou odcházet do důchodu později, než my.

Kdo má možnost ještě pracovat a to zejména s radostí, nechť tak činí. Kdo už je unavený a občas i otrávený, je důchod pro něho velká úleva. Klid a pohoda a čas na své zájmy je důležitější, než se honit a přemáhat. Nikdy nevíme. co nás může potkat, tak si užívejme stárnutí s radostí, dokud to jde !

Také i mně se to už krátí, půjdu asi o 2 roky dříve právě proto, o čem se v článku píše. Jen samé papíry, tabule a co na tom že kvantita je na úkor kvality. Nebaví mně to v práci a už nepřecházím žádné své neduhy a když vím, že je to na neschopenku, tak jdu. Už se sama aspiriny apod. neléčím ! A pokud by se stalo, že mně v práci hodně naštvou jsem rozhodnutá v tu ránu dát výpověd, jít na pracák a odsud rovnou do předčasného důchodu. Lidově to mám vše už v paži :-)

Do důchodu jsem odešla pomalu ze dne den. Moje poslední zaměstnání mě tak otrávilo, že odejití byl jeden z nejlepších kroků v mém životě. Nezalitovala jsem ani jedinkrát. Teď mám brigádu a jsem spokojená.