Vrátila jsem se z dovolené v Řecku a doma na mě čekal mejl. Nečekala bych od své „pusinky“ tak ohromný písemný výkon (vypravěčka je úžasná), řezala jsem se smíchy, a tak se s váma o ten výplod musím podělit, protože to je fakt dílo století. Dík, Věro ! :-)
Špikovačka
Ondyno jsem se rozhodla, že uvařím svíčkovou. Pravda, pravou svíčkovou jsem neměla, ale z mrazáku na mě vykukoval balíček s názvem "hovězí krk". Inu, řekla jsem si, dobrá kuchařka vykouzlí svíčkovou i z krku. A jala jsem se improvizovat.. Mám dobrou, letitou kamarádku, která je výborná kuchařka. Základem jejího kulinářství je špek. (Výborně připravuje králíka) a vozí si s sebou svoji špikovačku. A tak, po jejím vzoru, jsem se vydala notně prošpikovat již zmíněný hovězí krk. Jdu s naprostou přesností pro špikovačku a ejhle - špikovačka nikde. Dokonce není ani na jiných, neobvyklých místech, jako třeba lednice, botník apod. Jedním slovem - špikovačka v prdeli. Přemýšlím (ó jak neobvyklé). Ne, ne. Špikovačka není v prdeli, ale na 100 % v Praze i s čumáččinou (kamarádka) špikovačkou. A tak, ty kuno vykuněná, po přečtení tohoto vysilujícího emailu, okamžitě dej ceduli na lednici a jak pojedeš do Kromce, tak vrátit, jinak je po naší velké lásce.Tak se čumáčku opatruj a brzy na shledání, tvoje pusinka. (Nejsme lesby, opravdu nejsme! :-) )
Aby toho bylo trochu víc, tak přidám archivní zážitek – někde jsem to tady vyhrabala
Kocour
Jeden čas jsme měli doma kocoura. To jsme tak šly s Johankou (dlouhosrstý jezevčík) z procházky a zpoza plotu hřiště u školy najednou vylezli dva. Johana a kocour. On celý šťastný, že konečně někoho našel, ona naštěstěna, že objevila kamaráda. Tak jsme ho vzali domů a nastala anabáze - veterina, co je to zač a jak je starý. Kocourek byl zablešený, vyhublý a hladový. Doma jsme ho zpacifikovali a časem i vykrmili. Po třech měsících se na našem území objevily plakátky, že se hledá kocour a přesný popis seděl na nalezence. Dlouho jsem váhala, jestli na to číslo zavolat, když byl tak zubožený, ale pak mi to nedalo a zavolala jsem. Ukázalo se, že kocour byl nějaký von... s rodokmenem, který by mu mohl závidět i nějaký hrabě. Páníček se připletl k nějaké šarádě a byl tři měsíce ve vyšetřovací vazbě a jeho družka, kocoura vyhodila v tašce za plot hřiště. Bylo štěstí, že se z tý tašky nějak dostal a pak už asi neměl sílu se vrátit domů. A tak jsme ho vrátili. A od té doby jsem měla poněkud problematického kamaráda v jeho páníčkovi.
