Pracovat co nejdéle. To je cíl mnoha seniorů

Paní Bartůšková, sice máte pravdu, že senioři ve vysokém věku by neměli zabírat místa mladým, perspektivním pracovníkům, ale na druhé straně - když vidím, jaký má pístup k práci většina našich mladých a studovaných zaměstnanců a hlavně - jak se chovají ke klientele, jímá mne děs a hrůza. Jdou si tvrdě za svým, zajímá je pouze výdělek a dovedou perfektně využít všech výhod. Věčně za ně zaskakujeme. Tak ta pravda bude asi někde na půl cesty...

Jsem na tom podobně jako Jarmila J. a Ivana K. Pomalu ukládám do hrobečku svou firmu, už skoro nic nedělá, už nemá ani zaměstnance. Před pár lety jsme byli čtyři včetně matek malých dětí. Teď jsem už našel vyváženější život, méně práce, víc lenošení, občas vnuci, občas zahrada, občas výlety a zájezdy nebo běžecké závody, občas i60 a samozřejmě ne občas, nýbrž stále manželka. :-)

Šla jsem dobrovolně do předčasného důchodu o dva roky dřív po letech duševní (vědecké) práce. Dosud jsem toho nezalitovala ani na minutu.

Já si tedy odchodem do důchodu nikdy nepřipustila, že tím pádem budu patřit do starého železa. Ano, je velký rozdíl, kde kdo pracuje. Pokud má člověk výborně placené kancelářské místo, ve kterém se za léta pěkně "zabydlel", tak si ho bude chtít stůj co stůj udržet, a co nejdéle na něm sedět jako žába na prameni. Tím se zabírají místa mladé a studované generaci, která je mnohdy zaměstnána /díky nim/ v neadekvátních oborech, nebo evidována na úřadech práce. Pokud chtějí senioři dál pracovat, aby se jim ve stáří nezkrátily žíly, a nejsou zaměstnanci své firmy, tak je na trhu spousta volných míst - i když málo lukrativních. Od čeho je potom důchod? S pozdravem jedna bývalá kancelářská myš!

Záleží na tom, v jakém oboru člověk pracuje, jaké má zájmy a priority a zejména zdraví a schopnosti. Pak záleží na něm, kdy chce odejít do penze a věnovat se svým koníčkům. Kdo má jako hlavního koníčka svoji dosavadní práci, pak chce pracovat co nejdéle. Ale ne za každou cenu, na to je život krátký !

Ve svých 71 letech pracuji ve své firmě. Místo tedy nikomu nezabírám a pokud od mně někdo bude moji práci kupovat budu pracovat. Jsem spokojená, cestuji a žiji tak jak se mi líbí.

"Přesluhování v penzi" by mi přineslo nemalé finanční prostředky a spoustu kvalitních zahraničních zájezdů. Nároky mého zaměstnání na psychiku byly tak veliké, že jsem dala přednost zdraví.