Pejsci stárnou. Stejně jako my

Uvědomuji si, že mi pes stárne, když je mu bude v červenci třináct let. hlavně se bojím, aby nedostal nějakou nemoc, nepoznám, co ho bolí. Veterináři připadá zdravý, ale já vidím, že je doma smutný. Ožije jen venku při pocházce, když může čmuchat , rozhlíží se po společnosti jiných psů a má zájem o vše okolo. Doma spí.

Ano, tak to bohužel je. Já vidím velký problém v tom, že i když jsou příznaky stáří a hlavně vážných zdravotních komplikací u pejsků jasně patrné, mnozí majitelé nenajdou v sobě sílu a s pejskem se raději nerozloučí uspáním. Pejsek trpí, majitel se snaží do něj dostávat drahé léky, které mu pochopitelně veterinář neodmítne dát. Trápení se prodlužuje, život už není důstojný. V přírodě by takto nevyléčitelné zvířátko dávno nepřežilo, příroda je moudřejší než lidé. Já jsem ve své životě měla opravdu spoustu zvířat, pejsků asi osm. Jsem ráda, že patřím mezi ty, kdo v sobě i přes velkou duševní bolest najdou sílu a dokážou se rozhodnout včas.

Přiznám se, že je mi mnohdy smutno, když vidím lidi venčit staré pejsky, kteří sotva jdou, hlavu svěšenou, už cestou nečenichají jako dřív. Zkrátka už nemají z procházky radost. Ale je to život, co s tím? Totéž se týká i starých kočiček.