Malá chaloupka uprostřed malebné vísky, doba dávno minulá mi přihraje vzpomínku na prázdniny, trávené u babičky v malé vesničce. Někde tam byly kořeny mé a mých předků. Tenkrát ještě pro mě nedůležitá informace, dnes nostalgická vzpomínka na staré časy.
Babička, milá osůbka, pracovitá, se nelekla žádného počtu svých svěřenců, nasytila hladové krky. Na její vyhlášené sladké koblihové šišky se prostě nedá zapomenout. A my, její vnoučata, jsme na oplátku vystáli několikahodinovou frontu na chleba, pokud nebyl domácí, rohlíky byly tenkrát ještě na vsi vzácností, pomohli s úklidem nebo vzali na pastvu její kravky. Také jsme pomáhali při výrobě domácího másla a prováděli jiné drobné práce. Když nám vytrávilo, mazali jsme silné krajíce tlustě domácím sádlem, které nikdy nechybělo v komoře.
Chodili jsme do lesa na houby, ale i na maliny, ze kterých se dělala výborná šťáva, přebytky vykupoval malý obchůdek, který ve vsi byl. Spávali jsme v manželských postelích a ten nejšťastnější se rozvaloval na peci, kde si mohl pohádkově snít. Svatební a jiné fotografie nám napovídaly, že tam kdysi byl i děda, škoda jen, že si ho pamatujeme jen z vyprávění. Z nízkých oken se linula hořkosladká vůně muškátů, které kromě toho, že krášlily babiččino obydlí, bránily mouchám a jinému hmyzu dostat se dovnitř do chaloupky.
Když se dnes dívám do oken, svých i cizích, obdivuji krásné muškátové závěsy, vyvstane mi vždy vzpomínka na babičku, na prázdniny a na moje pelargónie dětství.