Ilustrační foto: ingimage.com

Jak přežít třídní sraz?

12. 7. 2017

Bylo to hrozné, byli tam samí starci. Tuto památnou větu prohlásila moje babička, když přišla ze srazu spolužáků ze základní školy. Některé neviděla pětačtyřicet let. Nepoznali se, neměli si co říct. Někdy to ale naopak může být parádní zábava. Tak chodit či nechodit na třídní srazy po desítkách let? A jak je zvládnout?

škola

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 14.7.2017 21:03

Na třídní srazy ze základky i ze střední školy jsem vždy chodila ráda. Občas se objevil někdo, kdo se celé roky někde ztratil a pak to byla legrace, muselim jsme se představovat. Už nás ale v obou třídách pár chybí několik jich je vážně nemocných a už nemohou přijet, chlapi bývají i líní přijít a tak ze základní školy jsme už dva roky jen samé ženy. Letos jsme měli sraz 54 let od maturity. Náš třídní ještě žije a občas také přijíždí.

Jiří Libánský 14.7.2017 16:42

"Dědo, má to vůbec cenu se ve vašem věku účastnit třídního srazu? Vždyť kolik se vás tam ještě schází?" . "No, máte pravdu. Poslední tři roky už tam jezdím sám. "

Miroslava Jachimová 14.7.2017 15:40

Na srazy chodím ze základky i ze střední školy. Scházíme se pravidelně (po 5ti letech) a je to fajn.

Hana Rypáčková 12.7.2017 21:03

My se scházíme často, máme se rádi jak ze zàkladky, tak střední. Tančíme a zpíváme, smějeme se a těšíme na další sraz.Důchody neřešíme, ale často se od těch za vodou objevují na stole lahve grátis .Ale ubývá nás.. Máme plány, co podnikneme a skutek utek. ..

Jana Šenbergerová 12.7.2017 20:04

Se spolužáky ze základky a s těmi z výšky jsme se nikdy nesešli. Ti první o to možná nestáli, ti druzí se rozletěli po světě a nevrátili zpět. Scházíme se jen z gymnázia, a to si nenechám ujít, protože je na co vzpomínat. Bohužel už i na řadu těch, kteří mezi námi nejsou.

Jarmila Komberec Jakubcová 12.7.2017 16:34

Ráda na srazy chodím, nejvíc se scházíme s kolegy z ročníku fakulty. Ze základky se už bohužel nescházíme. Ze střední školy máme pravidelně setkání 1xročně v Praze na Malé straně. Vždy nás pár přijede.

Marie Doušová 12.7.2017 16:14

Setkání se spolužáky ze základní školy je pro mě vždy radostnou událostí. Všichni jsou báječní a moc ráda je vždy vidím.

Marie Ženatová 12.7.2017 16:01

Na tomto článku redakce se mi líbí hlavně jeho zakončení... Ano, vždy když dostanu pozvánku na sraz ze základní nebo střední školy tak vím, že je nás ještě hodně, kteří se chceme setkat, vidět se, bavit se a vzpomínat. A ve vyšším věku se už také navzájem podpíráme a jsme si dobrou oporou, protože většinu z nás určitě během života nějaké neštěstí nebo rána osudu postihla - někdo byl postižen dříve, někdo později - ale hlavně, že se zase všichni zvedáme a máme znovu chuť plnohodnotně žít... Proto také chodím na všechny školní srazy ráda a jejich orgnizátorkám jsem za ně moc vděčná...

Naděžda Špásová 12.7.2017 15:19

Na školní srazy chodím ráda. Ze základky mi to posledně nevyšlo, ale většina žije v mém rodišti, takže se občas vídáme a jsme na telefonu. Ze střední je to vždycky za pár let. S dvěma spolužačkami jsem ve styku častěji, protože se přátelíme. A z toho, jak vypadám si hlavu opravdu nedělám. Dneska zmizel i komplex méněcennosti, kterým jsem kdysi dost trpěla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus - Radujme se, dokud jsme mladí

Dnešní ráno v Boskovicích bylo velmi studené, ale já si přesto s sebou na delší pěší nákupní cestu…

Marie Ženatová

Nezapomenutelný prázdninový zážitek před 65ti lety u mé nejlaskavější tetičky

Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých kamnech, začátek vyučovací hodiny se ohlašoval kravským zvonečkem, kterým vždy služba proběhla vyšlapané schody v naší stařičké budově.

Marie Ženatová

Moji milí učitelé

Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova v perokresbě mého tatínka z mládí.

Marie Ženatová

Moje paní učitelka - šťastná to Maruška

Na začátku své vzpomínky na paní učitelku českého jazyka musím napsat, že jsem ve škole nikdy nebyla šprt. Je to divné, ale kromě spolužačky Jiřinky, která si udělala zemědělku s maturitou, neměl nikdo jiný se spolužáků vyšší vzdělání než výuční list a většina dívek šla v patnácti hned do práce.

Marie Machů

Legenda uherskobrodského gymnázia – ředitel prof. Josef Pavel

Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce studentů, stovky vyučujících a desítky ředitelů, kteří vedli tuto proslavenou školu. Každý z posledně jmenovaných zanechal po sobě stopu, někteří z nich doslova nesmazatelnou, na kterou se nedá nikdy zapomenout.

Jaromír Slavíček