Psychologové označují téma třídních srazů za velmi vděčnou oblast ke zkoumání. Platí, že čím déle se bývalí spolužáci neviděli, tím více přemítají, zda na sraz vůbec jít. Je to totiž příležitost k bilancování, jaký náš dosavadní život vlastně byl. Jestli jsme uspěli, jestli máme být na co hrdí, zda bývalí spolužáci na tom nejsou lépe. Ať už vzhledem, společenským postavením či finančně. Ano, sraz je vlastně takové skryté poměřování se.
Vzhled, kariéra, šťastná rodinka
Německá psycholožka Sabine Maschkeová na toto téma dva roky dělala výzkum a pak napsala knihu. Zpovídala lidi, jak se na srazy připravují, co si o nich myslí, proč na ně chodí či nechodí.
Bilance? Nejhorší noční můra žen je: abych na školním srazu nebyla nejtlustší. Je jedno, jestli se jedná o sraz po deseti letech od maturity nebo po padesáti. Tloušťka je brána jako jasná prohra, ať jde o ženu čtyřicetiletou nebo sedmdesátiletou.
Pamatujete na veleúspěšný snímek Vrchní, prchni? Tam trampoty hlavního hrdiny v podání Josefa Abrháma také začaly na školním srazu. Měl nejhorší auto, hluboko do kapsy, spolužáci na tom byli lépe a to ho tak naštvalo, až si začal přivydělávat podvody.
Ano, zatímco ženy řeší počet kil, muži peníze a postavení. Takto vzpomíná na školní sraz pětašedesátiletý Josef z Karviné. „Sešel jsem se s lidmi z gymnázia, neviděli jsme se třicet let. Zpočátku po maturitě jsme se párkrát sešli, pak to nějak vyšumělo, až pak jedna holka zorganizovala velké setkání. Těšil jsem se. Nejdříve to začalo tím, že měl každý vyjmenovat své největší úspěchy. Nevěděl jsem co říct. Chlapi se chlubili, kde pracovali, kde cestovali, ukazovali si fotky baráků. Když jsem řekl, že mým úspěchem asi je, že mám zdravého syna, zeptali se, kde bydlím. Řekl jsem, že v bytě po rodičích. Jedna spolužačka prohlásila: V tom panelákovém krcálku, kde jsi bydlel na škole? Fakt? To si nedovedu představit.“
Nesnažte se ohromit ostatní
Další poznatky německé psycholožky: Kdo se rozvedl nebo mu nevyšly vztahy, děsí se otázek na rodinu. Komu se moc nevedlo v práci, hrozí se otázek na kariéru. A o ničem jiném se v podstatě na srazech nemluví. Zavzpomíná se na humorné historky ze školy, na kantory, ale čím déle času od školy uplynulo, tím více hovor vázne. A tak vlastně jde hlavně o zmíněné poměřování se, srovnávání se s druhými. Proto většině žen záleží na tom, aby na srazu vypadaly co nejlépe, kupují si nové oblečení, jdou ke kadeřníkovi. Psycholožka dokonce ve své práci zmiňuje fakt, že některé kliniky plastické chirurgie v Německu mají v záhlaví svých inzerátů s nabídkami na zkrášlení uvedenu větu: Čeká vás školní sraz?
Takže, tady je pět rad, jak setkání s bývalými spolužáky po desítkách let přežít:
1. Třídní krasavice obvykle už krasavicemi nejsou. Naopak je časté, že takzvaná třídní ošklivá káčátka se časem stanou zajímavými elegantními ženami, zatímco z třídních miss jsou tuctové maminy. Pokud o sobě dámy pochybují, měly by si toto pravidlo před srazy opakovat několikrát denně.
2. Nebojte se zeptat. „Promiň, a ty jsi kdo?“ je sice věta legrační, ale je rozhodně lepší než předstírání, že víme, kdo je ten plešatý pán s brýlemi, se kterým si už hodinu povídáme. Lepší je se rovnou zasmát než aby trapas, že nevíme, jak se jmenuje, vyšel najevo po hodině.
3. Nechlubte se. Neukazujte fotky z dovolených, šťastnou rodinku pod stromečkem a podobně. Nikdy nevíte, které bývalé spolužačce někdo z příbuzných nedávno zemřel, která prodělala nemoc, zkrátka, proč někomu připomínat, že se mu něco v životě nepodařilo? Jak by nám bylo, kdyby nám někdo ukazoval svou smějící se rodinu a my o někoho z té své před rokem přišli?
4. Školní láska se nevrátí. Tohle by si měly pamatovat především dámy. Nedoufejte, že chlapec, se kterým jste se před čtyřiceti roky procházela v parku, vám bude sympatický i dnes. Z romantického mladíka se často vyklube přemoudřelý mrzout, který poučuje všechny ve svém okolí, a ze sportovce obtloustlý tatík, který nejraději leží na gauči u televize. Je dobré s tím předem počítat, a tak nebudete zklamané.
5. Užijte si to. Čím déle od skončení školy se sraz koná, tím je to pro nás lepší zpráva. Je to totiž zpráva o tom, že jsme stále tady. Že žijeme, že se můžeme scházet a bavit se. Tak proč si to kazit?
