Kdo se chová jako mladší, skutečně se mladším stane

Když umějí být "dříve narození"optimističtí, příjemní, rozumní, taktní...což by asi stáří slušelo nejvíc, je to dobrý příklad pro mladší ročníky, přínos pro všechny kolem i pro takové lidi samotné. Krása (i zdraví) musí vycházet zevnitř. Co do takové moderní umělé staré "mladice", zmalované, v sukních nad kostrbatá kolena, hihňající se všemu, která se neumí chvíli sama zabavit, jak je tu kdesi v jednom článku jedna podobná popsaná. Není snad nic horšího než staré, permanentně se bouřící hormony a v hlavě jinak určitě prázdno a duto.

Ano, chce to nějaký zásadní VELKÝ ÚKOL. Kupte si ukulele a naučte se na něj hrát.

Moje kamaráda říká "každý je tak starý jak se cítí". Myslím, že stáří je stav duše. Pokud je člověk chopen stále přijímat nové výzvy, učit se novým technologiím a neutíkat do minulosti určitě se necítí být starým.Já pamatuji ve svém mládí že ženy v 70 letech byly opravdu stařenky. Babička z knihy B.Němcové když přijela na Staré bělidlo měla pouhých 56 let.Lidský věk se prodlužuje a tím také i aktivní život. Po nás dříve narozené je limitující hlavně zdraví.

Je to hlavně o tom, jak se člověk cítí, jaké má zdravé sebevědomí, v jakém kontaktu je se svým okolím .

Podvědomí nezatracuji. Ovšem když se žena vyššího věku zmaluje, oblékne ve stylu osmnáctek a ještě baculaté či vychrtlé prstíky ozdobí hutnými prsteny, nebo starší muž svoje podvědomí zaměří na mladici a vykládá, jak se s Olinkou, Blaničkou atd. cítí mladě, pak musím říct, že je lepší zůstat na zemi ve své staré kůži.

O vlivu (pod)vědomí na organismus jsem přesvědčena. Přesto se mi nezdá, že by tělo reagovalo „na povel“. U popisu experimentu jsem nenašla informaci, jak dlouho trval. I kdyby týden, pochybuji, že se lidem zlepšil zrak a sluch. Změna chování a lepší fyzický pocit nastat mohly.

Článkem jsem nadšená! Já si svůj věk vůbec neuvědomuji, mám pořád pocit, že teď teprve mám čas na všechno a hlavně pocit, že to všechno dokážu. Skutečně se mi hodně věcí daří, tu a tam vyhraji některé z předních míst v soutěžích, vystavuji fotky, mám slíbenou téměř samostatnou výstavu, chodím na universitu školit se dál v tom, co mě baví, mám tam kamarádky i kamarády a hlavně mám pocit, že nestárnu, lépe řečeno - nepřemýšlím o tom. Manžel je o 9 let starší a je na tom podobně. Možná ještě líp.

Takovéto vnější experimenty mě sice nikdy nenadchnou, ale že vědomí i podvědomí ovlivňuje i fyziologické pochody v těle, o tom jsem přesvědčena.

Tak to aspoň část vědců učinila velký pokrok, když konečně přijala, co o vědomí hlásali všichni moudří mudrci světa. Naše vědomí nám může stejně pomáhat jako škodit, když mu to umožníme. Klíčem k němu jsou naše myšlenky.