Pojďme se seznámit s následujícím experimentem, možná to bude užitečné pokaždé, když si pomyslíme: cítíme se unavení, už nás nebaví to, co dříve, už jsme staří a podobně. Psycholožka Ellen Langerová zkusila změnit biologický věk účastníků pokusu tím, že změnila jejich vědomí. Jinými slovy, nastolila situaci, která jejich vědomí posunula tak, že si mysleli, že jsou mladší. A jejich biologický věk se tím změnil. Biologickým věkem je míněno to, jak je naše tělo staré, co se týká buněčných procesů a opotřebovanosti. Například osmdesátiletý člověk, který vedl zdravý životní styl, může mít nižší biologický věk než člověk o dvacet let mladší, který kouřil, pil alkohol a necvičil. Ale zpátky k onomu unikátnímu pokusu.
Zajímavý experiment
Výzkumu se účastnili lidé starší sedmdesáti pěti let. Podmínkou bylo, že všichni byli v dobrém zdravotním stavu odpovídajícímu jejich věku. Přijeli na odlehlé místo na venkově. Věděli jen to, že psychologové chtějí testovat jejich fyzické a mentální schopnosti. Nevěděli však, proč je psychologové požádali, aby si sebou přivezli rodinné fotky, knihy, případně časopisy a jiné předměty pocházející z roku 1959 a dříve. Zkrátka cokoli, co jim připomene dobu, kdy byli výrazně mladší, kdy ještě chodili do práce, kdy jejich děti byly malé.
Objekt, ve kterém experiment probíhal, byl přesně zařízen tak, jako by se v něm zastavil čas na počátku šedesátých let. Hrály tam písničky té doby, na stolcích ležely tehdejší časopisy, noviny. Lidé byli požádáni, aby se chovali, jako by skutečně byl počátek šedesátých let. Aby si povídali o své práci, o svých dětech, přesně jako by právě byla tehdejší doba. Vedly se tedy řeči typu: „Jsem zvědavý, jestli prezident Eisenhover půjde v příštích volbách s Nixonem“ nebo „Mojí ženě je čtyřicet, ale všichni říkají, že vypadá na třicet.“
Další skupina stejně starých lidí žila opodál, ale ti se do minulosti „nepřevtělovali“. Ti si povídali a chovali se podle toho, že jim je pětasedmdesát a výše.
Vědci oběma skupinám porovnávali stav paměti, manuální zručnost a další ukazatele takzvaného biologického věku. Lidé, kteří fiktivně žili v době okolo roku 1959, po čase začali prokazovat lepší manuální zručnosti i paměť. Byli rychlejší a schopnější při úklidu, při přípravě jídla, při různých společenských hrách. Postupně se začali chovat jako by byli o dvacet a více let mladší, i když předtím někteří z nich byli v každodenním životě závislí na pomoci příbuzných. Jejich vědomí se změnilo. Získali pocit, že jsou mladší a podle toho se začali chovat.
Zadejte si velký úkol
Někteří vědci tento experiment zpochybňují, jiní jej naopak považují za průlom ve zkoumání toho, zda vědomí může proces stárnutí částečně zpomalit.
Nejzajímavější na tom všem je, že účastníkům experimentu, kteří se takzvaně převtělili v jinou dobu, se zlepšil také zrak a sluch. Ellen Langerová vysvětluje změny takto: „Tím, že se od nich vyžadovalo, aby se chovali, jako kdyby byli mladší, získali sebedůvěru a chuť do života. Názory starších lidí často nebývají brány vážně, příbuzní s nimi, byť v dobré víře, zacházejí jako s dětmi nebo jako s nemocnými. Jenže účastníci experimentu museli dodržovat jiný režim. Najednou měli povinnosti, starosti, jako když bývali mladší. Museli si sami připravovat jídlo, sami si uklízet, přemýšlet nad nákupy, nad pracovními povinnostmi. To vše v nich vyvolalo pocit, že jsou potřební, důležití a jejich tělo na to zareagovalo.“
Jaký z toho plyne závěr? Vedoucí výzkumu Ellen Langerová tvrdí, že kdyby starší lidé, například ti, co jsou v domovech pro seniory, nebo ti, kterým rodina dává najevo, že už nejsou potřební, měli nějaký zásadní, velký úkol, cítili by se lépe, byli by výkonnější a zdravější. Konkrétně uvedla příklad skladatele Verdiho, který, když se mu blížila osmdesátka, dal si za cíl, že složí operu. Podle Langerové by měl nějaký takový úkol mít každý stárnoucí člověk. A je úplně jedno, jestli se rozhodne naučit se francouzsky, namalovat olejem velké plátno nebo si na zahradě vybudovat kamenné jezírko. Jde totiž o to, změnit své vědomí, týkající se stárnutí.