Kam se poděly babičky
ilustrační foto: pixabay.com

Kam se poděly babičky

8. 7. 2017

Dnes bych se chtěla zamyslet nad dnešní babičkou. Kam se poděly babičky v šátku, ustarané, zestárlé a vždy milující babičky. Moje babička byla ta nejhodnější, nejlaskavější, starostlivá a pracovitá osůbka. Vždy pro mě měla laskavé slovo a byla obklopena zvířátky. Pamatuji si ji, jak sedávala na starém gauči a na klíně měla kočku a u nohou psa. Chodívala jsem s ní na trávu pro králíky a také do kostela. Nikdy se nezlobila, ale vždy nás chránila, kdykoli jsme něco jako děti provedly. Když zemřela v 77 letech, tak jsem dlouho chodila za ní na hřbitov a stále si s ní povídala a svěřovala jsem jí své starosti. Vždy se mi ulevilo a měla jsem dojem, že je stále se mnou. Ještě dnes na ni vzpomínám a mám ji stále  v srdci.

Mám pocit, že dnes jsou babičky moc moderní a nemůžou se smířit se stárnutím. Vůbec jim to nezazlívám, vždyť se sama snažím vypadat co nejlépe a mladě. Mám někdy pocit, že naše děti už nikdy neuvidí babičku v šátku, která je opravdová a od přírody zestárlá  a laskavá. Babička od Boženy Němcové už je jenom vzpomínka. Taková byla moje babička. Pro naše děti jsme už moc moderní, ale určitě chápající a stále pomáhající našim dětem i  vnoučatům. Ať nám vydrží dobrá nálada a také trochu soudnosti k našemu věku. Vždyť i stáří je pěkné, a proto ho přijímejme s úsměvem a pokorou .

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Jsem čtyřnásobná babička a mám svoje vnoučátka moc ráda, šátek nenosím a ani takovou babičku z mé generace neznám. Máme jiný styl života stejně jako naše vnoučata. Nese to prostě doba. Ale je úžasné, když děláme něco společně. Třeba když vstáváme brzy ráno a jdeme s vnukem fotit a potkáme lišku a nebo statného srnce. A to je jednomu vnukovi devět a druhému třináct let. A oba je to se mnou baví.
Iva Achernar
Nevím proč by babičky měly sedět v šátku někde na lavičce, nebo doma na gauči, babičky jsou a zůstanou, vždycky byly pro svoje vnoučata ty nejlepší a vždy budou, jen nenosí šátek, moje babička ho také nenosila i když prožila válku a jiné si tak pamatuji, ji ne. Já sama jsem už také banička, miluju svá vnoučata a chovám se k nim tak jako ta moje ke mě, vždy budu ochranitelská, a jak vždy říkávala ta moje - dítě mého dítěte je 2x moje dítě :) a to platí a platit bude. Máme větší trpělivost než rodiče a hlavně už nás tolik věcí nerozhodí, přece jen životní zkušenosti jsou k dobru.
Eva Palme
Moje babička (nar.1904), byla též taková. Bohužel, doba je úplně jiná, nezměnily se jen babičky, ale hlavně vnoučata. Je to celé o výchově, vztazích, atd., nikoliv o šátku na hlavě, šedinách či množství vrásek.
Zuzana Pivcová
Pardon, překlep, Boženy.
Zuzana Pivcová
Vždyť ani babička boženy Němcové nebyla ve skutečnosti taková, jak ji autorka vypodobnila ve svém slavném díle. Já, která babičkou nejsem a nebudu, vám ostatním a vašim vnukům přeji hodně oboustranného porozumění a sympatií, ať vypadáte "babičkovsky" nebo vůbec ne!! :-D
Věra Lišková
Také jsem měla takovou babičku, když jsem se narodila bylo jí 64 let. Pokud se dobře pamatuji na dětství, zdála se mi nejkrásnější na celém světě.
Lidmila Nejedlá
Moudrá slova, Maruško. Také vzpomínám na babičku. Je jedno, zda jsme my v šátku, hlavně aby v nás byla ta laskavost našich babiček.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.