Mladý senior. Kdo to je?

Může mi někdo vysvětlit, proč se vůbec dnes starším lidem říká senior? Proč se běžně jako odjakživa neříká starší člověk? Proč přebíráme slova z angličtiny, kde senior znamená člověk starší oproti tomu mladšímu? Potom může být samozřejmě i např. 35 letý senior a jeho 6 letý syn junior. Proč jsme tak hloupí a tato slova přebíráme v nesprávném významu, přestože máme pro ten který výraz spoustu českých slov? Začalo to "byznysem-podnikáním" a končí "genderem - rodem".

Milá paní Evo, líbí se mi Váš diskusní příspěvek - v mnohém se s ním ztotožńuji. Já sama také žiji celkem aktivně, mám ještě trochu externí práce, starost o domek, zahradu, chodím cvičit... Toto úterý jsem měla být na turistické vycházce se seniory, ale mám letos úterky a čtvrtky dva menší vnuky - jiné roky jsem je mívala vždy ve středu. Vždy už ve školce po mém příchodu se na mne vrhali, objímali - jsou to vítači, schovávali se mi - někdy jsem si říkala, kéž by už byli starší. Už jsou - nejmladší chodí do 3. třídy, druhý do 5. třídy - už se vrhají jen na rodiče, když si je přijdou ke mně vyzvednout. Píši u mne svoje úkoly, které jim podepisuji a pochopitelně zkontroluji - ti páťáci už toho mají víc, takže si dost procvičuji mozek. Letos s nimi chodím do kroužku Záchranář - děti mají v bazéně 2 dráhy, 2 má veřejnost - takže jsem stále s nimi a vidím jejich pokroky - je to s nimi v bazéně úžasné. Vůbec nelituji, že ztratím úterní turistické vycházky a jednodenní zájezdy - vždyť si víc užiji vnoučat a přijde čas, kdy mne nebudou už tolik potřebovat, tak jako mnoho jiných starších vnoučat před nimi. Dnes si jdu pro mladšího do hudebky a pak už budeme mít svůj program. Ano, pobyt s vnoučaty je pro mne ta největší hnací síla a motor k životu - tak jako to byly napřed moje tři děti. Šila jsem na ně, háčkovala, pletla i jsem je všem těmto i jiným činnostem naučila, ale už na to nemají tolik času. V zimě budu plést dceři a dospělé vnučce šálu - teď jsou nádherné vlny v nabídce. Když jsem před lety přestala plést, tak jsem všechny zbytky vln darovala Charitě, ale teď už zase mám na pletení čas a zájemce o své výrobky. Moje maminka se dožila celkem v plné aktivitě, zdraví a práci pro rodinu 92 roků - i když ke konci byla pochopitelně méně aktivní, víc odpočívala - byla spokojená, moudrá a ráda na světě. Já si každý den ráno naplánuji co budu dělat, večer zkontroluji zda se mi to podařilo splnit a poděkuji Pánu Bohu za hezky prožitý den a poprosím o klidnou noc. A jsem v 71 letech celkem spokojená seniorka - ale vůbec neřeším jestli mladá nebo stará - dnes ráno jsem se cítila stará, po napsání článku se cítím mladě - díky moji milí íčkaři...

Ačkoli žiju také velmi aktivně, z článku dobrý pocit nemám. To zahlcení činnostmi mi přijde stejně násilné, jako když vidím zahlcení aktivitami u mých dětí. Když nejsou v práci, jsou s přáteli, neustále někam jezdí, neustále něco podnikají... a neumějí myslet v souvislostech, chybí jim nadhled a určitě se nevyvíjejí směrem k moudrosti. Moje babička se dožila 100 let. A byla stále méně aktivní - hodně spala a když byla vzhůru, tak seděla s rukama v klíně a nedělala nic. Ale usmívala se. Nikdy jsem se jí neptala na co myslí. Možná nemyslela na nic, prostě byla. A jsem si jista, že byla ráda. V článku mi moc chybí právě nějaké "spočinutí", chybí mi tam kniha, umění, nějaké povznesení se... a nemyslím tím nic "esoterického". Vybavuje se mi kniha Ericha Fromma: Mít či být. Tenhle hektický životní styl směřuje k majetnickému modu života - a chybí ten bytostný. Babička, která dá přednost zábavě před vnoučaty? To je snad popření smyslu naší existence. A mimochodem - pro mne byla práce a výchova dětí nesmírným potěšením stejně jako to, co dělám dnes. Jestlipak autorka článku také někdy něco ušila, uháčkovala, vyrobila rukama??? Jsem ráda, že můj diář není popsaný, zatím si pamatuju, co jsem si naplánovala.

Domnívám se, že naše prarodiče neměly čas stárnout. A když zestárly, tak zemřeli na stáří. Již je jiná doba. A tak také využívám toho, že můžu duchem mládnout. A zkouším to, co to dá. A líbí se mi, že se to mým dětem také líbí. I když jsou to většinou kraviny. No, třeba právě proto, že. Děkuji za článek.

Považuju se (hlavně duchem) za mladého seniora...ale někdy se cítím na 100 let :-)

bohužel to může být i jinak - otce postihla první mrtvice v 57 letech, pak několik dalších + doprovodné komplikace z původních chorob, takže matka o něj pečovala od 55 čím dál víc, poslední léta až i jako o totálně bezmocného, zemřel v 72 letech, to jí bylo 70 a ani z těch následujících 9 let nic nemá - celou dobu truchlí, vůbec o sebe nedbá, ale to už od doby, kdy otec onemocněl, opatřila si osteoporózu a díky ní chůzi v předklonu a hrb, v poločase kýlu, z ní dvě operace, potom v několika kolech polámané obratle, načež teď přestala chodit úplně, takže nemocnice - LDN - domov důchodců a hotovo... jednak proto, že nikdy neposlouchala rady lidí, co jí radili dobře, druhak proto, že se jako rigidní římský katolík nesnažila netrpět, nechtěla si ulehčit práci, usnadnit život, neuměla nedělat zbytečnosti a díky nim pak nestíhala... a treťjak proto, že vlastně už žije přesčas, neb oba její rodiče žili jen do 72 let a všichni čtyři její prarodiče zemřeli mladí, tak mladí, že matčin otec ani nechtěl mít děti, aby to nenesly dál... NE KAŽDÝ MŮŽE BÝT MLADÝ SENIOR - GENETIKU TOTIŽ NEPŘEVEZE NIKDO, BA ANI TÍM NEJZDRAVĚJŠÍM ŽIVOTNÍM STYLEM!

Jo a výrazy jako důchodce nebo penzista mi zní trochu nepřátelsky, vyvolává to pocit závislosti, chudoby, potřeby cizí péče. Být v důchodu – co to znamená? že osoba je poživatelem (!) starobního (!) důchodu. Divná slova. Sugerují nám naprostou pasivitu a konec. Čeština má se seniorským věkem trochu potíže - stařec, staroch, stařenka, staroba - vždyť ani pořádné české slovo bez toho negativního vyznění ani neexistuje!

Potvrzuju zhruba totéž, co píše Jarmila J. Podnikání postupně ukončuji, ale jezdím na kole, cestuji, píšu, kondičně běhám (i závody), dbám o 5 vnuků (naštěstí jen někdy...), o zahradu se moc nestarám, lebedím si ve vlastním novém domku a v zahradním altánu, pomáhám některým lidem a neziskovkám atd. atp. - Mladý senior má dva významy: a) demograficko-gerontologický (někdo říká, že to je do 75 let, někdo méně), b) psychologicko- sociologický, tj. podle toho, jak mladým se cítí, myslí, jak aktivně žije atd.

Přestože je mi 71 let určitě se necítím být starou seniorkou. Mám svou slušně fungující firmu, dělám věci jako v mladším věku (jen mi něco trvá déle), cestuji nejméně 5x ročně pode svých představ jak do zahraničí, tak i u nás. Aktivně chodím cvičit, plavu, jezdím na kole či v zimě běžkuji. Učím se stále novým věcem - nové počítačové programy a v poslední době navštěvuji kurzy angličtiny. Myslí že tedy žiji stejně aktivně jako dříve, jen s tím rozdílem, že čas mi utíká rychleji než v mládí. Než se naději je konec týdne. Jsem se svým životem spokojená, mám pár dobrých přátel a to i díky portálu i60. Takže super.

Mladý senior - kdo to je? Já jsem necelý rok v důchodu a to, že jsem se toho dožila v relativně dobrém zdravotním stavu beru jako dobrou genetickou výbavu po rodičích, stále pracuji na menší pracovní úvazek, jsem ráda mezi mladými lidmi. Jako důchodkyně má docela málo času, ráda pracuji na své zahrádce a občas se potěším ze dvou vnoučat, rostou jako z vody a pak si uvědomuji jak stárnu a ujíždí vlak.