Prostřílená ztráta svobody:
Původně jsem měl nastoupit do padáčkárny, kde se pravidelně ošetřovaly, větraly, balily a kontrolovaly padáky nejen pilotní, ale zejména u MiG-21F při každém přistání používané padáky brzdící.
Protože jsem v rámci předvojenské výchovy, ta bývala kdysi za totality povinná, absolvoval paravýcvik a potom u Svazarmu (to byl zase Svaz pro spolupráci s armádou) nějaký čas skákal, docela jsem se na toto povolání těšil. Měl jsem nastoupit místo nějakého Jirky Vrchlíka, který chtěl být převelen tehdy k pardubickému 47.pluku a létat jako „pozorovák“ (pilot pozorovatel) na L-29 Delfín, v naší terminologii se jim přezdívalo „koloběžky“. Nějak mu to ale nevyšlo a já šel, jak jsem už vzpomínal, ke skupině oprav u letky na MiG -21MF.
Ale zpět k Jirkovi. On to byl mimořádně šikovnej kluk, ambiciózní,sporťák, později po absolvování důstojnických zkoušek to postupně dotáhl u jiného pluku v hodnosti pplk. až na hlavního náčelníka padákové služby letectva. Ale několik příhod, které se mu staly, není možno nevzpomenout, protože to byly kuriozity skutečně nezapomenutelné.
Asi začnu tou „svatební“. Jirka se měl jednu sobotu ženit. Protože bydlel na letištní svobodárně, měl svatební šaty a vše potřebné ve skříni na pokoji, kde byl ubytovaný. Asi dva dny před svatbou, jak je běžně zvykem, pozval několik kamarádů ze svobodárny na zapití ztráty svobody. Když se okolo půlnoci vrátil na pokoj, chtěl se některým z nich pochlubit svým svatebním šatem. Ale ouha, klíče od skříně ne a ne najít. V povznesené náladě, dá se říci bez zábran, vyzvedl u dozorčího pluku (určitě proti všem předpisům) svoji služební pistoli a “domluvil“ neposlušnému zámku u skříně několika „dobře mířenými“ výstřely. Samozřejmě nastal po celé svobodárně poprask, všichni se seběhli na Jirkův pokoj s vytřeštěnýma, rozespalýma očima, ale když Jirka poněkud nekoordinovanými pohyby rukou otevřel skříň s úmyslem předvést své svatební kvádro, všichni propukli v hurónský smích, ovšem kromě doslova zkoprnělého ženicha. On měl totiž ten svůj svatební komplet pověšený na ramínku přímo v místě za zámkem, takže sako, kalhoty i vesta se sněhobílou košilí byly prostřílené jako řešeto a jediný, kdo by v tom dělal parádu, by byl Chaplin ve svých komediích. Jirka ale kvůli tomu svobodným nezůstal. Sice na nové šaty už mu nezbylo, ale v modrém parádním leteckém stejnokroji mu to také slušelo, a jak prý se vyjádřila nevěsta, víc než v civilu. To ho ale neviděla v tom prostříleném, protože jí tu prostřílenou ztrátu svobody “zatloukl“. Tak příště zase něco o Jirkovi.