Poslední adresa
Foto: autorka

Poslední adresa

26. 7. 2017

Třesoucí se rukou nést jídlo na lžíci,

oběma rukama svírat si sklenici;

zvykat si na pády, na chůzi strnulou,

zažívat problémy i s vlastní obsluhou.

 

Zbavit se věcí, prodat byt, 

odvahu udělat těžký krok mít.

Pár kousků oděvů jen s sebou vzít -

Parkinson rozhodl, že musí to být.

 

Snášet i bolest, co s časem se přidává,

jen dobré spaní je pro duši potrava.

Snažit se tajit, že paměť ji zrazuje,

že občas kamsi daleko odpluje.

 

Těšit se z návštěvy, jež občas zavítá,

své blízké na jedné ruce si spočítá.

Upnutá na dceru a svoji maminku,

neschopnost přátelství dostala do vínku.

 

S fotkami rodičů vzpomínat na mládí

a snad i na krásu, kterou dnes nevidí.

Lidé jí říkali "vždyť vy jste doslova -

určitě víte to - jak Hana Vítová".

 

Tajit svůj smutek a snad i obavy,

co osud jí ještě tu připraví.

V noci potají slzet do polštáře,

neukázat světu smáčené tváře.

 

Ač v prostředí hezkém, kde jsou fajn lidi,

a její trápení tak někdo vidí,

potichu o sílu prosit nebesa:

vždyť je to její poslední adresa.

 

 

 

Moje poezie
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Nevadí, že verše někdy škobrtají, rozhodující je obsah. Silný, až mne na chvíli přemohl. Ještě se můžu ptát, co dělat, abych toto nemusel prožívat. Možná se něco dělat dá, možná ne, v každém případě jednoho dne bude pozdě. Kdo z nás by se odvážil být někomu na obtíž?
Elena Valeriánová
Bože můj, to je ale smutné, beznadějné. Lepší by bylo jít večer spát a ráno se neprobudit. Tu báseň jsem si teď večer neměla číst. Určitě ji nikdy nepřečtu manželovi, tak jako jiné.
Helenka Vambleki
Ach jo, kdo potom o mně napíše takovou báseň?
Helena Votíková
Nedokážu najít jiná slova než jsou použita níže. Smutek, zamyšlení.
Lidmila Nejedlá
Věrko, ta realita je velmi smutná. Vy jste to vystihla v básni, ale ani to tu beznaděj nezmírnilo.
Olga Štolbová
Ano, ano, je to smutné, ale proč spravedlivé, Zuzko? Moje sestra také prožila zbytek života s Parkinsonem a bylo to přesmutné. Báseň mě vrátila do těch těžkých dnů. Může to potkat kohokoliv z nás. Věro, díky...
Zuzana Pivcová
Parkinson, Alzheimer, další doprovod pokročilejšího věku, nikdo z nás neví, kam dopluje.... Je to smutné, a přesto spravedlivé. Díky!!
Jana Šenbergerová
Smekám před tím, jak přesně jste vystihla, co může mnohé z nás postihnout. Kéž by byl vždy nablízku někdo, kdo nás i přesto bude chápat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.