Poslední adresa

Věro, znovu jsem si přečetla tvé verše. Na tom, co jsem napsala poprvé, nemám co změnit. Po druhém přečtení ale chci doplnit, že sdílím stejný názor jako Zuzka. A dodávám, že nelze sklidit, co nezasejeme, ale také se může stát, že dobrou setbu zkazí nepříznivé okolnosti. Jsou věci, které můžeme změnit, ale i takové, se kterými se musíme smířit.

Paní Romano, děkuji za upřímná slova. Pár „neduhů“ jsem už poznala – u svých nejbližších i u sebe. Přeji vám hodně štěstí.

Bohužel to je realita už i pro 30. leté, co mají děti, a celý život před sebou. Nevidím v tom spravedlnost, ani Vesmír, či B-ha (podle mne to mohou říkat lidé, kteří se s neduhy nepotkali, nevím...) prostě jsem nemocná a tak to je. Tečka. Má děti mne nikdy nepoznali zdravou, ale já si to pamatuji,.....ale i přesto, je život fajn a pestrý, i když občas to vázne:-) A v DS jsem nechala náš časopis VLNy, ať se maminka mrkne, ro

Pane Müllere, děkuji vám za krásná a moudrá slova. Říkala jsem si, že reakce na mé dílko představuje nechtěný sociologický miniprůzkum postoje starší generace k nemocem a jejich důsledkům.

Citově pravdivá poéma na téma, které se dotkne každého, kdo vnímá stárnutí jako nezastavitelný proces. Báseň je upřímná, splnila svůj účel. Smysl života ještě nikdo z lidí uspokojivě nevysvětlil. Myslím si, že smyslem je vnímaná radost. Proč nás trápí nemoce, to už lékařsky uspokojivě vysvětleno je. Jak jim předejít, aby smysl života byla vnímaná radost bez bolesti z nemocí? To je celoživotní práce každého samotného. A je to opravdu duchovní práce, která nese výsledky. Dobré a pozitivní výsledky. Jednou z rad, kterou tato duchovní práce nabízí, je smutnit intenzivně, ale krátce. Nejhorší pro zdraví vůbec je dlouhodobý smutek. Tak vám přeji už jen dlouhodobou radost.

Děkuji za vysvětlení a naprosto souhlasím. Dotčená jsem se rozhodně necítila.

Chtěla jsem tím říct, že Vesmír měří všem lidem nějak stejně, protože nevěřím jen na jedno bytí zde. Samozřejmě, že mnozí nebudou souhlasit, ale jeden má snazší život teď, jiný jindy. Každý z nás si musí svůj duchovní vzestup odsloužit. Těm, kteří to tak necítí, se omlouvám, pokud jsem se jich nějak dotkla.

Děkuji za vaše reakce. Je zvláštní, že „beznaděj“ mne v této souvislosti nenapadla. Smutné to je, jistě. Důležité ale je, že maminka je tam spokojená. Básnička netlumočí její nálady, pouze moje pocity a představy. Charakteristice „spravedlivé“ také nerozumím.

Je to síla...Hned si vážím svého života. A s chutí budu slevovat, stále se tomu bráním..

Mně tahle báseň inspirovala k okamžité reakci, je to sonet na trochu podobné téma, čtěte brzy.