Byl prosinec 1962 a já jsem v té době sloužil na vojně v Pražské posádce jako řidič. V tomto čase panovaly velké mrazy až -25st. A v této zimě jsem byl na služební cestě v koloně aut za Prahou a jel jsem jako poslední. Celá kolona zastavila před uzavřenou železniční závorou a čekala, až projede vlak. Byl jsem už velmi unaven, tak jsem si položil hlavu na volant a usnul jsem. Probudila mě až velká zima a koukám, stojím sám uprostřed polí před otevřenou závorou a všechny auta přede mnou pryč. Po otevření závory odjeli a mě tam nechali.
Bylo už k večeru a začínala být tma a já jsem si vzpomněl, že mám večer nahlášenou vycházku a mám rande. Stěží jsem v tom mrazu nastartoval a odjel jsem sám do kasáren. Jelikož bylo už pozdě, nechal jsem auto před kasárnami na civilním parkovišti, což jsme normálně dělali, když jsme přijeli o něco později. Rychle jsem se vysprchoval, oblékl, navečeřel a jen tak tak jsem to rande stihl. Celé rande jsme s přítelkyní strávili po hospodách u grogu, protože venku bylo -25st. Vycházka mně pomalu končila a přítelkyně mě jela tramvají vyprovodit ke kasárnám. Já jsem ji posadil do mého auta, to jsem nastartoval, pustil topení a sám jsem se šel na vrátnici odhlásit z vycházky, protože mně už končila.
Dírou v plotě, kterou jsme tam měli pro takové příležitosti udělanou, jsem se vrátil k přítelkyni do auta. Asi dvě hodiny jsme se v nastartovaném a vytopeném autě muchlovali, a jelikož přítelkyni jela tramvaj, tak jsme se rozloučili, ona odjela, já jsem vypnul motor a šel jsem dírou v plotě spát. Nespal jsem ani dvě hodiny, když slyším zvonec a křik -poplách, poplách. Při poplachu jsem měl jako řidič za úkol co nejrychleji jen v nejnutnějším oblečení přistavit auto ke skladu, aby vojáci mohli auto naložit vojenským materiálem, a potom jsem se mohl jít doobléci a vrátit se k autu. Tak jsem také učinil a jen v papučích a košili a v kalhotech jsem auto přistavil ke skladu, ale byl jsem jediný, který v -25st auto nastartoval, protože bylo ještě teplé i přes to, že bylo naftové, které se v zimě hůře startuje než benzinové. Všichni a hlavně můj velitel se tomu hrozně divili a kroutili hlavou, jak je tohle možné. Plácali mě všichni i vysocí důstojníci po ramenou a chválili mě, jak mám svoje auto v pořádku a jak se o něj pečlivě starám, že nastartovalo v tak velkých mrazech.
Potom jsem musel po dooblečení všechny vozy i benzínové vozy velitelů roztahovat, protože je měli úplně zmrzlé. Druhý den jsem dostal pochvalu před nastoupenou jednotkou jako nejlepší řidič a dostal jsem také opušťák přes vánoce i přes silvestra, což se normálně nedávalo. Takhle jsme sloužili vlasti a byli připraveni bojovat s imperialisty.
Ještě dnes vidím ty komunistický důstojnický papaláše, jak stojí zachumlaní před kasárnami po vyhlášení poplachu za účelem zjistit, jak je naše armáda připravena v tak velkých mrazech na imperialisty, a ono přijelo na to velké nádvoří pouze jedno auto, ze kterého vystoupil rozcuchaný, ospalý voják pouze v papučích a košili. Musel to být pro ně šok, že z celých kasáren nastartovalo pouze jedno auto. A to kdyby jen tušili, proč.
Soutěžní příspěvek - Sledujete magazín i60 delší dobu, ale ještě jste neměli odvahu či příležitost zapojit se aktivně do dění na tomto portálu? Pak oslovujeme právě vás! Buďte aktivní a vyhrajte velkokapacitní flashdisky či přímo tablet Lenovo! Více informací o "Soutěži pro nováčky" včetně jejích pravidel najdete na tomto místě.