Jak jsem se nestala milionářkou

Helenko, bylo by lepší, kdyby nikdo z nás nemusel na takové trable vzpomínat (něco podobného znám z vlastních zkušeností z roku 1990 a vím, jak ponižující okamžiky to byly – viz článek https://www.i60.cz/clanek/detail/8945/moje-prvni-porevolucni-leto-co-me-nezabije-to-me-posili). Ale ty umíš podat s vtipem i horory, to je velké plus. Do dalších činností - s melouny, i bez nich - ti přeji jen hodně štěstí.

Helenko, umíš krásně psát, zcela si mne vtáhla do děje. Také smekám před Tvojí vÿdrží, mně by stačilo pár odmítnutí a už by mne nikdo u svých dveří neuviděl.

To jsem ráda, že jsem se podobných taškařic nemusela nikdy zúčastnit. Nevím, jak bych to dlouho vydržela. Vždycky jsem litovala ty hlasy z telefonů i ty osoby, které musí chodit od dveří ke dveřím, když ví, že stejně nebudou mít úspěch ...

Helenko, Ty jsi prostě talent od Pána Boha. Bavíš mě!

Helenko, i já jsme se ještě v Liberci přihlásila na údajnou administrativní práci v jedné firmě...Prošla jsem druhým výběrovým kolem a ráno mi byl přiřazený mladík-kravaťák. Ten mě ale pozval na snídani do hotelu Praha (50 m od firmy), kde jsme si dali kávu a zákusek a on mi tam povídal, co budeme dělat. Přiznám se, že jsem mu za půl hodiny utekla, kávu jsem si sama zaplatila a řekla jsem "Děkuji, tohle není práce pro mne"!. V tomto případě jsme měli na ulici oslovovat lidi a nabízet ji produkty. No a podobnou zkušenost jsem měla i ve Varech, když jsem se nastěhovala za Jiříkem a hledala práci. Hned při prvním pohovoru jsem pochopila, o co firmě jde a odmítla jsem. To je opravdu práce pro mladé lidi, kteří jsou navíc hodně otrlí...

Helenko, čtu tady skoro všecko, ale zrovna tenhle článek jsem si z nedostatku času nepřečetla. O to víc mohu ocenit popis tvojí anabáze za vidinou milionářky. Jsi vážně dobrá a Jarmile se pod její shrnutí ráda podepisuji. Ahoj! ;-)

Helenko ale ty jsi přeci "milionářka" - rozdáváš radost okolo sebe, píšeš zábavná povídání, jsi milující babička. Tvoje rozdávání radosti jsou miliony drobných střípků štěstí z dobrého srdíčka.

Heli, bezva povídání. Ale muselo to být dost ponižující. Jsi dobrá, že jsi to vydržela celý měsíc.

Tos vylíčila velmi barvitě a mohu potvrdit, že něco trochu podobného jsem zažila asi před 20 lety. Chtěla jsem si přivydělat a reagovala jsem na inzertní nabídku. Sešli jsme se v nějakém sále a před nás začaly předstupovat postupně úspěšné ženy, od začátečnice až po manažerku, a všechny zdůrazňovaly, kolik vydělávají. Neprozradily však, za co. To jsem se nedověděla do konce akce. Měla jsem pouze možnost zaplatit předem tři a půl tisíce a přijít na nějaký pohovor, kde se dovím víc. Tak to mě odradilo. Byl to jasně ten princip "letadla".