Přetížení senioři? Ano, přibývá jich

Každý zvládá to na co stačí a co chce od života ještě stihnout. Někdy situace žádá se překonat a někdy jen lelkovat. No jsme každý jiný a to je to co nás baví.

Zajímavý článek. Celý život jsem se musela, chtě nechtě přizpůsobovat. Nepřetěžuje mne to, jen někdy omezuje. Možná je to tak dobře. Využívám každé chvilky k tomu, abych svůj život žila tím, co ještě zvládám a co mne naplňuje.

Ano je to na každém z nás, co chceme, co můžeme , co nás naplňuje radostí a uspokojením. Někdo je hyperaktivní, někdo úplně pasivní, tohle by nebylo nic pro mě. Prostě žiju, jak mi to vyhovuje a doufám, že ještě dlouho !

Jako obvykle, rozhoduje postoj k sobě samému: Když budu každou činnost považovat za unavující, nežádoucí, každou nemoc za nepřekonatelnou, každého člověka za nebezpečného pro mé duševní zdraví - tak budu stále ve stresu, přetížen.

Dovolte ještě jednu úvahu. Prostoduché chvástání paní Dagmar, umocněné médii, jen utvrzuje pohled našich politiků i naivních mladých s tím, že k čemu je důchodcům vlastně důchod? Tak důchody zrušíme a ušetříme 3/4 nákladů v rozpočtu a 3/4 nákladů zdravotnictví. Ti, co se mohou hýbat - hybaj ke koštěti nebo sekačce, ti, co hýbat nemohou, o ty ať se postarají děti, a ti, co nechtějí nic z toho, ať prodají nemovitost. Je to vyložené pohrdání, kterému se zatím žádná organizace důchodců, ani lidé samotní, neumí postavit.

Mám známou, co se neumí bavit o ničem jiném, než o nemocech. Tu snad bolí každá buňka v těle, má nejméně dle svých slov 10 diagnóz a každý den "umírá". V podstatě většinu lidí otravuje, jak jí vidím, mizím. Asi každý má ve vyšším věku nějaký zdrav. problém, dle mého názoru je to věc soukromá.

Paní Dagmar bych neobdivovala, naopak bych si pomyslela, že to poněkud přehání. Paní Evě bych fandila. Ale každý si přece může v důchodu dělat, co ho těší. I za cenu vlastního sebezničení. (Znám několik lidí, na něž ta poslední věta sedí.)

Moc by mě zajímalo, nakolik se vyprávění paní Dagmar i paní Karly zakládá na pravdě. Ony totiž asi patří mezi ty, co potřebují k životu divadélko, hlavně před hloupými a důvěřivými husičkami. Takových jsem nespočet potkávala v práci. Spíš se bojím tažení politiků proti důchodcům, stačí sledovat začínající předvolební kampaň.

Článek je velice pravdivý, myslím si, že nejdůležitější nenechat sebou manipulovat. Někdy je dobrý impuls na podniknutí něčeho neobvyklého, ale udělat si z toho pravidlo, jen proto, že to ostatní zvládnou a já jen z vypětím sil, není dobré. Celý život jsme se museli něčemu nebo někomu přizpůsobovat, tak proč si dnes nevyhovět a neřídit se vlastní vůlí a vlastními pocity a schopnostmi.

Tak to já musím jen tehdy, když se mi chce ... V opačném případě by to mohlo špatně dopadnout. ;-) Jinak ovšem platí, že jaké si to uděláme, takové to máme, stejně jako v kterékoliv oblasti našeho života. Ve stáří se snad už každý zná dost dobře na to, aby věděl, co je pro něj dobré, a co už ne. Ti, co to nechtějí vědět, si to musí odtrpět.