Od dětství k dědství
život tě klátil,
kdo létal vzduchem,
ten se nezablátil.
Kde jsou tvé hračky
a kamarádi tví?
Teď tlučeš špačky
a sčítáš vlastnictví.
Peníze, domek,
dvě auta v garáži.
Komu to odkážeš
na nebeském nádraží?
Co stačíš udělat?
Už se to točí.
Čas chvatně odjíždí
jak opilý kočí.
Nenajdeš tajemství
čtvrtého rozměru –
lásky a pokory.
Tlačíš se do směru
přeslepé uličky,
tichého zoufalství,
poslední honičky
za krásným bohatstvím.
Už nemůžeš dostávat,
ale nestačíš dát,
nestačíš schovávat
a nestačíš si přát.
Jas tvého nitra
pozměnilo stáří.
Dožiješ se jitra?
Ty divný hospodáři!
