Byli jsme na chmelu
ilustrační foto: pixabay.com

Byli jsme na chmelu

29. 8. 2017

Přihlásit se na sklizeň chmele mělo více důvodů. Vynechat pár dnů ve škole, s kamarády zažít dobrodružství,  při kterém si vyděláme na nový kopací míč, a v neposlední řadě vypadnout z domova.

Cesta vlakem byla veselá a předváděli jsme se před děvčaty. Navečer jsme dorazili na Žatecko. Nová pro nás byla červená hlína a hlavně chmelnice. Sotva jsme se ubytovali, vybrali si patrovou palandu, na slamník natáhli prostěradlo a deku, které jsme si přivezli z domova a pod palandu šoupli kufry, vyrazili jsme obhlédnout chmelnice. Já, poučen starší sestrou, jsem chtěl dívkám předvést, jak budeme strhávat štoky. Dopadlo to ale neslavně, rezavý drát se mi zařízl hluboko do prostředníku až ke kosti. Přesto jsem štok strhl, a aby dívky neviděly mou nešikovnost, omotal jsem prst do kapesníku. Kupodivu stačila náplast, prst se zázračně zahojil. Snad to způsobil chmelový prášek.

Ráno jsme zahájili práci. Dostali jsme stoličku a dvouuchý košík, který plnili vždy dva česáči.  Když jsme zjistili, kolik je potřeba na věrtel, zatočila se nám hlava. Rázem nás opustila myšlenka na kopací míč, naopak jsme začali řešit, jak naplnit počet věrtelů, které padly na stravu a cestu. Ale dali jsme se na vojnu  a museli jsme bojovat. Plechová míra věrtel, měla necelých 25 l, ale nám se zdálo, že má víc než sto. Šištičky jsme v koši natřásali, ale pán, než nám vydal kovovou známku, chmel zase sklepal. Prví den to nedalo ani těch povinných šest věrtelů. Když jsme porovnali kvalitu stravy a věrtele potřebné k úhradě, bylo to pro nás kruté. Zaťali jsme zuby a snažili se v příštích dnech natrhat něco navíc, ale víc jak osm věrtelů jsme nezvládali. Obdivovali jsme starší česáče, kteří odevzdávali dvanáct známek a domorodci dokázali načesat i přes dvacet věrtelů, ale tomu jsme nemohli uvěřit. Dozor učitelů se nám moc nevěnoval, a tak večery jsme si užívali jak venku, tak na ubikaci po klukovsku a to se nám líbilo. Přivítali bychom déšť, abychom si odpočinuli, ale to se nám nesplnilo. Bylo krásně a na chmelnici to vypadalo jako v létě.

Poslední den jsme brali výplatu. Nastoupili jsme a podle natrhaných věrtelů jsme brali korunky. Výsledek našeho snažení by dal s bídou na duši do kopacího míče, ale více to nešlo. Perličkou bylo, když četli jména dvou dívek, které sotva natrhaly na stravu. Pak, když jim sdělili, že dostanou  10 Kčs za prostěradlo a 50 Kčs za deku, projevily větší radost než nejúspěšnější česáči, přesto, že výplata byla ve staré měně a šlo o nepatrnou částku. Zařekli jsme se, že chmel už nikdy!

Doma nás po chmelu  ještě čekal sběr brambor a to bylo další ulití ze školy, na které jsme se těšili. Chodili jsme do statku. Tam nám větvičkami vyměřili „tálek“, dostali jsme košíky a přáli jsme si, aby nebyla velká úroda. Brambory vyorával tzv. čert, a když ho tahali mohutní voli, nebyly brambory moc rozházené, zato traktor je rozhodil daleko a hůře se pak sbíralo. Proto jsme měli volský potah raději a ti odvážnější si dovolili pod volky podbíhat. Když jsme sousedili tálkem s děvčaty, posunovali jsme větvičku, abychom měli tálek menší. Ten jsme rychle sebrali a získali čas na blbnutí a házení brambor po sobě do doby, než přijede znovu potah.

Ten čas se k obědu dělaly švestkové knedlíky. Jednou jsme sbírali u soukromníka, starého mládence, a jeho sestra vařila k obědu právě švestkáče. Neodhadla množství, a tak kluci dostali jen tři knedlíky a děvčata dva. Přitom ve školní jídelně jsme dostávali klidně osm knedlíků a mohli jsme si i přidávat. Korunu všemu dal hospodář, který nám doporučil, abychom prošli stodolou na sad a dojedli se ovocem. Na sadě jsme našli ale jen pár švestek a asi tři jablíčka. Následoval trest. Odpoledne, když se hospodář nekoukal, místo toho, abychom vysypali koš do vozu, kolenem jsme udělali rýhu, vysypali tam koš a brambory zasypali hlínou. Hospodář byl asi překvapen, kolik brambor při vláčení našel.

Rok se sešel s rokem, zapomnělo se na loňské útrapy a na chmel se jelo znovu. S výdělkem jsme už vůbec nepočítali, zato z nás byli už chmeloví mazáci. Tentokrát jsme my kluci byli ubytováni v opuštěné chalupě a hodný pan učitel s děvčaty na větší ubytovně. To bylo pro nás eldorádo. Nedodržovali jsme večerku a podnikali jsme večerní výpravy na jablka, hrušky a okurky. Pan učitel sice děvčata na noc zamykal, ale odvážnější kamarádky vyskočily z okna, účastnily se našich výprav a absolvovaly první nevinná rande. Strava byla opět nevalná, ale s tím jsme už počítali. Na chmelnici nám vozili koláče se sladkou marmeládou a na ty se vrhaly vosy, tak jsme sem tam koupili žihadlo. I v koláči se místy našla zapečená vosa. Tentokrát jsme se dočkali dvou dnů s deštěm. To jsme se celý den povalovali na slamnících a vedli klukovské řeči. Výdělek jsme tentokrát oproti loňsku zdvojnásobili, takže vydal na dvě duše do kopačáku, ale i tak jsme byli spokojeni a i po pětašedesáti letech na chmelové brigády rádi vzpomínáme.

 

Soutěžní příspěvek - Sledujete magazín i60 delší dobu, ale ještě jste neměli odvahu či příležitost zapojit se aktivně do dění na tomto portálu? Pak oslovujeme právě vás! Buďte aktivní a vyhrajte velkokapacitní flashdisky či přímo tablet Lenovo! Více informací o "Soutěži pro nováčky" včetně jejích pravidel najdete na tomto místě.

Soutěž pro nováčky
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Macháčková
Připomenutí studentských brigád je vždy velmi příjemné. Díky za hezkou vzpomínku. Doplnila bych ještě svačinový gothaj, housky a žlutou limonádu.
Ilona Erika Kolář
Znám všechny práce s chmelem. Drátkování, zavádění i sklizň, protože jsme se museli na střední škole zúčastňovat. Peníze, které jsem měli dostat šly na nějaký fond školy, z kterého se financovaly cesty pro vybrané jedince do Sovětského svazu.
Zdenka Jírová
Na chmelu jsem byla 2x - hned v1. ročníku střední školy , to jsme byly u Doksan v JZD. Spali jsme v tělocvičně a kluci někde ve vyšším patře. Měli nás tam rádi, bvařili nám dobře, i ty švestkové knedlíky jsme měli, na chmelnici nám přivezli kontejnery s pomazánkou nebo škvarkovým sýdlem a mohli jsme se odpoledne "dojíst" . Byli jsme tam 14 dní. Něco jsem si vydělala, podruhé to balo ve 3. ročníku v Ročově. Tam to bylo ohromné, spali jsme na palandách v ohromných budovách. Jídlo bylo na stravenky a nebylo dobré. Hygiena byla strašná, teplá voda tekla jen chvíli. Pracovat jsme museli rychleji, ale vydělala jsem si tam na kabát. Na česacích strojích jsme pracovat nesmělo, ještě nám nebylo 18. Tam byly výdělky větší.
Libor Farský
Skvělý článek. Já mám nejvíc zážitků z brambor a to jako dohlížející učitel. Někdy sem nějaké příhody hodím, jedna z nich nás ohrozila zásahem kriminálky.
Jarmila Komberec Jakubcová
Na chmelové brigádě jsem byla celkem 3x kdy jsem navštěvovala Střední průmyslovou školu grafickou v Praze.Naše škola měla vždy přidělenou stejnou vesnici i s ubytováním v místní škole.Já jsem si sice moc peněz nevydělala, asi tak na jídlo, které jsem tam spotřebovala ale skvělá zábava stála za to.pamatuji na večeři kdy jsme dostali velký knedlík plněný švestkovými povidly nazývaný "blboun". Moc mi chutnal. Na vejšce jsme už na chmel nejezdili, spíše pomáhat do různých JZD třeba se sběrem brambor.
Marie Ženatová
Na chmelu jsem byla také a zážitky mám stále jedinečné. Protože jsem byla na školách se zemědělským zaměřením - tak jsme byli na chmelových brigádách na jaře, kdy se chmel "zaváděl." Byla to práce vždy ve dvojici - většinou chlapec a dívka - naše dvojka byla jedinečná - zaváděli jsme vždy nejvíc mladých výhonků - jídlo bylo výborné a i ti největší jedlíci se vždy dobře nasytili. I ten volný čas byl zajímavý... Krajina, kde jsme pracovali byla pro nás nová a tak proto moc okouzlující, výdělky byly pro nás ohromné - ráda na tu dobu mládí po 55 letech vzpomínám...
Helenka Vambleki
Já mohu popsané stoprocentně odsouhlasit. Pamatuju si na rajskou omáčku s knedlíky, kluci soutěžili, kdo jich sní víc, první ji zvládl asi dvacet :-). Taky jsem přijela s pár korunkami, ale hned další rok jsem byla na česačce a přivezla na ty poměry poměrně pěknou výplatu-asi 3000Kčs.
Věra Ježková
Na chmelu jsem nikdy nebyla. Ne, že bych se ulejvala, ale nějak se to přihodilo. Vůbec mi nevadí, že jsem o tuto zkušenost přišla. Takže kromě Starců na chmelu a pohledu na chmelnice z jedoucího auta mou neznalost prostředí teď obohatil váš článek.
Zuzana Pivcová
Nikdy jsem na chmelu nebyla, protože Jihočeši asi jezdili převážně na brambory. Ale i tak byly ty brigády něčím podobné. Díky za vyprávění.
Naděžda Špásová
To o čem, Františku, píšete, opravdu důvěrně znám, chmelnice tenkrát byly všude. Ale určitě jsem moc nejásala, když jsem tam musela jít. Na druhou stranu musím přiznat, že jako studentka to už bylo lepší. Dnešní študáci už to neznají, hlavně proto, že těch chmelnic už tolik není.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?