V pátek 18. 8. 2017 jsme vyrazili do Walliských Alp, konkrétně do Švýcarského Zermattu. Cesta nezačala slavně, náš vlak byl ten večer poslední, který projel do Rakouska. Jih republiky zasáhla vichřice, což jsme pocítili na vlastní kůži, když jsme čekali v Linci na EuroNight do Zurichu. Silný vítr málem ukořistil kufr s jídlem a Jaroušovu karimatku. Oboje se nám s vypětím všech sil podařilo zachránit. Kvůli popadaným stromům jsme přicestovali do Švýcarska s šestihodinovým zpožděním. V Zermattu se během dvou let nic zvláštního nezměnilo, kemp převzal po svém otci, bývalém gajdovi, jeho syn, který naštěstí nesdílí některé jeho praktiky jako např. mlácení holí do stanů, pokud není viditelně umístěno číslo nebo případné zabavování věcí. Kemp mírně podražil, cena za osobu stojí 15 CHF za noc.
V pondělí, 21. srpna, jsme uskutečnili plánovaný výstup na nejvýchodnější vrchol Breithornu, Roccia Nera (4075 m). Museli jsme upustit od přenocování na ledovcové pokrývce, jelikož počínaje letošním rokem platí zákaz stanování na ledovcích. Všichni musí přespat buďto v záhrabu, na bivaku nebo si zajistit nocleh v chatách s povinnou polopenzí. Na Hörnlihütte (výchozí bod na Matterhorn) stojí nocleh 150 CHF. Ráno jsme šli z kempu 2 km k lanovce na Klein Matterhorn, zpáteční jízdenky (100 CHF) jsme si zakoupili prozřetelně den dopředu. Fronta byla neskutečná, všude postávali lyžaři a nedočkaví turisté. První lanovka měla být spuštěna v osm hodin, ale vzhledem k velkému návalu lidí ji zprovoznili o půl hodiny dříve. Od minulé návštěvy nás překvapila obsluha lanovky v podobně sympatického pána, který přivítal cestující v několika jazycích a poté začal pouštět do éteru písničky jako na diskotéce. Nahoře jsme prolétli tunelem na ledovec a nasadili mačky, Rozdělili jsme se do dvou družstev, A ( 3 lidi) a B (4 lidi), navázali se a vkročili na ledovcové plató. Počasí mělo být podle předpovědi ideální, slunečno, vítr maximálně dva metry za sekundu. Postupovali jsme celkem rychle, až na závěrečný výstup po strmém firnovém svahu, jenž nebral konce. Na některých místech jsme se báli zastavit kvůli průhledným trhlinám pod námi nebo těsně vedle nás. Na vrcholu jsme stanuli v poměrně slušném čase (v 10:34) a já doufala, že cestou zpět k lanovce stihneme vylézt ještě Breithorn West. Zabralo by to cca tři hodiny. Počasí se při zpáteční cestě začalo kazit, vítr rychle zesiloval, sestup po firnovém svahu byl náročný a než jsme se dostali k odbočce na Breithorn, celá jeho polovina se zahalila do mraků. Jedinou výhodou bylo, že jsme se nebrodili v rozbředlém sněhu. Bylo rozhodnuto. Kvůli silným poryvům větru a špatné viditelnosti jsme pokračovali přímo k lanovce a sjeli dolů do Zermattu.
Roccia Nera je moje patnáctá čtyřtisícovka, výpravu považuji za úspěšnou, třebaže Breithorn West mi letos nebyl souzen. Mnohem hůř dopadl náš známý z kempu, mladý Moravák ze Zlína. Podnikl sólo výstup na Matterhorn, ovšem kvůli obrovské frekvenci lidí na exponovaných místech a změně počasí se musel padesát metrů pod vrcholem vrátit a strávit noc na bivakovací Solvayově chatě ve výšce 4002 m (pouze pro nouzový pobyt), kde při kapacitě deseti lidí jich bylo naskládáno osmnáct. Spal napůl vsedě, napůl ve stoje promrzlý na kost, a to byl na tom ještě celkem dobře, poněvadž někteří, vzhledem k obsazenosti bivaku, museli nocovat zavěšeni na lanech přímo ve stěně.
Krátké video z výstupu:
Celá trasa zaznamenána zde:
