O klobouku zámecké paní a taky trochu o české královské koruně

Je to velmi zajímavé vyprávění. Letos jsem zámek, kde se nachází Památník národního útlaku a odboje, navštívila, a proto se i snažím představit vylíčený tehdejší život.

V několika knížkách jsem četla o životě vdovy na zámku v P. Břežanech , snad opravdu byla nevědomá o zvěstvech nacistů ? Vzpomínky žijících svědků jsou velmi cenné. Paměť je identita našeho bytí.

Zajímavé vyprávění.

Díky své 27leté práci ve vojenském archivu do března letošního roku jsem se samozřejmě dostala i k dokumentaci související s atentátem na Heydricha. To jsou věci celkem známé. Vzpomínám si ale vedle toho na rozhovor někdejšího našeho zpravodaje Cyrila Smolíka s Linou Heydrichovou někdy koncem 70. let v jejím tehdejším bydlišti. Vzpomínala na Panenské Břežany jako na idylickou dobu a tvrdila, že neměla vůbec ponětí o nějakých vyhlazovacích táborech nebo popravách v protektorátu. V archivu ve Freiburgu v SRN jsem však četla v dokumentaci korespondenci Heydrichové, tehdy již vdovy, s úřadem Státního ministra K. H. Franka. Žádala pro práci na své zahradě a v zámku další židovské vězně z Terezína. Zároveň chtěla vybavení, např. nový psací stroj, z majetku zkonfiskovaného v bytech deportovaných židovských občanů u nás. V té době už jako osoba neměla pro velení SS u nás žádnou cenu a její žádost si přehazovali a nevěděli, jak ji odmítnout, protože se všude už šetřilo. Touto dokumentací tedy mohu potvrdit údaj ve vyprávění, že v zámku pracovali židovští chlapci. Vím také o smrti syna Klause, který při hře vběhl pod kola auta. Šlo o tom zpravodajské hlášení do Londýna, že "si to kluk zavinil sám". Děkuji Vám i paní Heleně za vyprávění. Dějiny 2. světové války jsou pro mě nesmírně zajímavé.