Foto: autorka

Loutky v muzeu kávy

9. 9. 2017

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 11.9.2017 21:58

Jsem ráda, že se vám loutky líbí. Dnes jsem se byla podívat v Království železnic, takže můžete v dohledné době očekávat vláčky putující modelem naší země.

Alena Vávrová 9.9.2017 15:01

Jít na loutkové divadlo v dětství, jak my říkali "pimprlátkové", to byl vždycky svátek. Ráda jsem si to připomněla, díky.

Zuzana Pivcová 9.9.2017 13:30

Loutky mám ráda od té doby, co jsme jsme jako děti měly doma loutkové divadlo. V Lomnici nad Popelkou jsme pak někdy chodili do sokolovny na loutková představení. Asi ve 4. třídě jsem se zapojila i do loutkového souboru, ale protože pro mě vodění velkých loutek bylo fyzicky náročné, propůjčovala jsem některým jen svůj hlas. V Týně nad Vltavou je v muzeu expozice loutek, ale o tom jsem se tu už zmiňovala v souvislosti s muzeem (předloni) a Matějem Kopeckým (letos v červenci). Díky za informaci a pěkné snímky.

Lidmila Nejedlá 9.9.2017 12:52

Věrko, díky, je to zajímavé, určitě se tam někdy podívám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá