FOTO: Zuzana Zajícová

Ještě trochu historie

4. 8. 2023

Někdy je lepší psát o minulosti než se zabývat přítomností, přestože si spousta čtenářů možná myslí opak.

historie vzpomínky

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 5.8.2023 23:59

Pan továrník byl velmi rozumný otec, který takovým hravým způsobem naučil děti co je práce a jak se co dělá. To už je ale také v pohádkách, kdy král- otec dá korunu synovi, jen když se naučí nějakému řemeslu a jak se to synovi později vyplatilo. Nevíme, jak dopadly továrníkovy děti, ale vzhledem k té době se jim také tato původní hra vyplatila.

Soňa Prachfeldová 5.8.2023 19:36

Moc hezká vzpomínka na minulé časy.

Martina Růžičková 4.8.2023 19:59

Hezké vyprávění. Díky :-)

Jaromír Šiša 4.8.2023 17:51

Díky za povídaní bravůrně sepsané.

Alena Velková 4.8.2023 14:53

Hezký příběh.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na bitvu u Lipan

V předchozí soutěži Místo, které mám ráda, jsem popsala své rodiště - Kouřim. Dnes bych k tomuto…

Zdenka Jírová

„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“

Kdysi jsem vlastnila v Panenských Břežanech malý baráček. Baráček s bohatou historií. Patřil k dolnímu zámku a bylo to prý zámecké zahradnictví. Když zámecký pán utekl před Němci, obsadil zámek nejdřív Neurath a pak, jak všichni vědí, Heydrich.

Zuzana Zajícová

Bádání po tajemství předků: Jak si sestavit vlastní rodokmen?

Zájem o poznání rodinných předků je čím dál vyšší. Ve světě, ve kterém je mnoho informací digitalizovaných a snadno přístupných, je naopak genealogie oborem, kde se badatel musí spolehnout na písemné zdroje, fotografie nebo vyprávění pamětníků.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Vzpomínky na taneční

Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny rozebírají, co na sebe. Přesněji v čem jít, aby oslnily, až nastane hodina H a ony vstoupí do víru společenského života.

Ludmila Černá