Vším, čím jsem byla, jsem nebyla ráda

Nejlepší zaměstnání je důchod!

Učitelka s humorem musela být u studentů oblíbená!

Kéž už bych také mohla říci, že jsem ráda starobním důchodcem...

Když jsem byla malá, chtěla jsem být paní učitelkou. Pak nám zrušili ve městě pedagogickou školu a maminka mi nedovolila dojíždět do krajského města. Pak jsem chtěla být zvěrolékařkou. To obnášelo studium až v Brně, to mi maminka také zakázala. Nakonec mne bratr přesvědčil, abych studovala chemii, že má budoucnost. Tak jsem ji studovala a docela si ji oblíbila. Pracovala jsem 40 let v laboratoři nejdříve jako laborantka, později jsem si udělala atestaci a stala se i vedoucí laborantkou. Nikdy jsem nelitovala, práce se mi líbila. Po revoluci jsme dokonce pracovali na velkém grantu pro Ameriku, která nás díky tomu zásobila počítači a naučili nás s nimi zacházet. Tato práce pak celkem trvala 20 let a v novějším vydání trvá dodnes. Ráda na svou práci vzpomínám.

Moc hezké. Když to vezmu od konce, také jsem velmi ráda starobní důchodkyní. Mé hlavní ráda – nerada spočívalo v učení. Chtěla jsem studovat jazyky (R-N), ale ne učit. Maminka usoudila, že na filozofickou fakultu bych se nedostala, ať jdu na pedagogickou. A na můj odpor řekla památnou větu: Učit budeš až za čtyři roky. Šla jsem. A byly to čtyři krásné roky – pronikání do jazyků a lingvistiky. Praxi ve školách jsem zvládla celkem v pohodě. Ale nebylo to ono. Nemám v sobě potřebu někoho učit, někomu „vládnout“. Radši jsem v pozici žáka. Po ukončení VŠ jsem dostala nabídku práce v ústavu zabývajícím se výzkumem mládeže, který byl její součástí. Jazyky jsem uplatňovala denně. Původní pracoviště se pak několikrát obměnilo, ale zůstala jsem na něm až do konce, dělajíc nejprve odbornou, pak vědeckou práci. Nátlakům, abych také učila, jsem odolala.

Pobavila jste mě. Hlavně, že jste nakonec spokojená.

Blanko, ten konec máme stejný. Moje poslední zaměstnání jsem taky neměla ráda a neustálý stres odneslo moje zdraví. Měla jsem, oproti tobě, kliku na školu. Tu jsem si vybrala a odmaturovala. Na vysokou nebyly finance, ale práce většinou byla docela fajn. Chválím tvoji stylizaci a vtip. Jen tak dál. :-)

No to jsem i já hezky početla, já, vystudovaný zemědělský technik, posléze i ten pedagog.- jako Vy...Jen s jedním rozdílem - obě profese jsem měla ráda:))))))

Je to pěkné počteníčko.

Váš článek mě hodně pobavil, protože mi připomíná vlastní kariéru. Ačkoliv jsem v zaměstnání vesměs vždy měla úspěch a byla brána za určitou novátorku (ať ve výuce cizího jazyka nebo ve vojenském archivu), hlavně učení mě vůbec nebavilo. Přitom posluchači to na mně nepoznali a chodili ke mně rádi. V archivu jsem byla ráda hlavně v 90. letech, když se hodně jednalo s cizinci. No, vlastně jsem se našla až tam, kde jsem si v mládí přála začínat - v žurnalistice. :-)))