Budeme vyrábět hedvábí
FOTO: autor

Budeme vyrábět hedvábí

17. 9. 2017

Nevím už, koho to tenkrát napadlo, ale zbláznil se do toho celý barák. Všechny děti chtěly mít bource morušového a "vyrábět" hedvábí. Samozřejmě ani já jsem nemohl zůstat pozadu. Popadla nás mánie, že budeme moci udělat maminkám hedvábné šátky a že bychom na tom mohli také zbohatnout! No, to už byl přece pořádný důvod začít chovat tuto larvu! Tak jsem začal „ výzkum “ výroby hedvábí. Abyste rozuměli. Naproti našemu domu byla zahrada Rolnické školy a tam na rohu u zákopů rostl strom - moruše. Mimochodem plody tohoto stromu  jsou velice dobré a často jsme si pro ně na strom jako děti lezli. Kde jsem sehnal housenky, to už vůbec nevím. Jestli na stromě? No přejdeme tento nedostatek a pokračuji dále. Housenky jsem dal do krabice a řádně je krmil listím ze stromu bource morušového. Jedly jako zjednaný až jsem se bál, že sežerou i samotnou krabici! Po nějakém čase se zakuklily ve schránce, které se říká kokon. Někdo „ přines “, že ten kokon, to je právě to hedvábí a že na tom jednom kokonu je snad 300 a více metrů hedvábí. Už jsme si představovali, jak taháme z krabice hedvábí a dáváme to maminkám, aby si nechaly ušít šaty. No, skutečnost byla zcela jiná!

Vylíhli se nám motýli, kteří naše kokony proděravěli a tím je úplně znehodnotili! Bylo po hedvábí a po našich představách. Dnes na to vzpomínám s úsměvem. Vždyť to bylo přece nádherné, dělat takový „ vědecký program “, a hlavně, že jsme to chtěli dělat proto, abychom udělali radost našim maminkám. Že to dopadlo jinak, než jsme si představovali, to už tak někdy u  "vědeckých" pokusů bývá!

Můj příběh Soutěž pro nováčky
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdena Proboštová
Jo byla jsem v Turecku v závodě, kde tkali koberce i hedvábné a tam nám ukázali v kádi uvařené kokony a na rantlu nějaké červíky. Když jsem se dověděla, že jsou to bourci, uvaření, tak jsem dva sezobla. Dobrý. Ostatní šli do kolen a koukali na mě jak na exota. Konečně jsem ochutnala housenku. Oni se používají v kosmetickém průmyslu, už ani nevím k čemu. :-)
Helenka Vambleki
Já jedla loni v Hradci nad Moravicí poprvé moruši-tu tmavou a moc mi chutnala, od té doby jsem ji zase neviděla
Eva Mužíková
Hezký příběh, čekala jsem jak to vše dopadne:)))) Moruši jsem snad v životě neviděla..
Zuzana Pivcová
Na moruše mě upozornila jedna bývalá kolegyně, když jsem ještě byla ve vojenském archivu, který z Invalidovny přesídlil do objektu kasáren v Ruzyni. Do té doby jsem znala jen pojem "bourec morušový" a jinak nic. Moruše tam byly světlé a tmavé, obojí chutnaly výborně, jenže těch mlsounů tam kromě mě bylo hodně, takže za chvíli byly dosažitelné plody pryč. :-)
Věra Ježková
Moruše rostly u nás v ulici. Jako děti jsme je trhaly a jedly – bílé i černé. Byla to mňamka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.