Ach, ty houby

Taky jsem si vybrala na sběr hub sjezdovku.A pro jednu lišku jsem se málem zabila. No, máme my to na stará kolena rozum? Je to ale radost. A to ty ještě stíháš fotit. Super.

Naďo, bála jsem se článek otevřít se strachem, že co fotka, to bude krásná houbička a já budu závidět. Protože ani loni ani letos se u nás houby nějak nekonají. Ale to nadělení přišlo to až s poslední fotkou. Mně by stačila půlka ...

Na houbách jsem schopna také chodit dost daleko, hekám až doma a druhý den necítím nohy. Také mám skleničku vlaštovičníkového výluhu a klíště jsem letos ještě neviděla, což mě těší. Fotky jsou krásné a snad ještě i nějaké houby budou.

Naďko, nádherná fotodokumentace. Ty ty mračouny snad přitahuješ. No a že jste toho nenašli podle svých představ nevadí, příště se jistě zadaří.

Během svého pobytu v jižních Čechách jsem byla jednou v lese (natřená olejovým výluhem z vlaštovičníku, který zde zveřejnil Dalibor Marounek) a našla jsem několik babek a klouzků, tak akorát na jednu smaženici. Ani známí houbaři ze svých osvědčených nalezišť plné koše nenosili. Kdo ví, jak je to tam dnes. Díky za hezké vyprávění, sváteční Naďo.

Na houby jsem chodila moc ráda, dokonce jsem kvůli nim také ochotně vstávala. Bavilo mě je i čistit – ta vůně! A pak jsem je nejedla. Nemám ráda jejich „hmotu“, chuť ano. Jako dítěti mi maminka musela cedit i houbovou omáčku. Bohužel už hodně let jsem neměla možnost se na houby vydat. Fotky se mi líbí.

Naďo, krásné fotky. Já mám letos smůlu, co rostou houby, tak marodím. Jiřík chodí sám. Já byla jen 1x u kamarádky Květule, kdy jsme něco společně našli a asi 2x s Jiříkem v době, kdy tu ještě nerostly...ale vaše půlka přepravky je dobrá úroda :-)

To je peklo, trochu rostou a trochu nerostou a jenom někde.... Já ještě počkám, jestli se oteplí a začnou víc růst. Na tom severu bývají až do října...