Jaká byla seniour tour Praha - Olomouc? Z mého pohledu senzační. Hned při přebírání elektrokol jsem se skamarádila s kladenskou Ilonou, s níž jsem si po celou dobu cyklotour výborně rozuměla a která se stala po dobu následujících pěti dní mou spolubydlící. Ostatně, i z dalších účastníků se vyklubali skvělí parťáci: Vlaďka, Olda, Tonda a další.
Po technickém miniproškolení, jak správně manipulovat s právě nabytými dopravními prostředky, jsme se s obrovským elánem vydali do cíle první etapy, Poděbrad. Prahou jsme za vedení šéfa společnosti ekolo.cz bravurně prokličkovali, že jsem nestačila zalapat po dechu. Poté převzal funkci vedoucího pelotonu Olda.
Nebudu popisovat, kudy jsme projížděli, to si může každý zjistit dle odkazů na mapě sám, ale chtěla bych se podělit o některé zážitky. V první řadě se jedná o můj pád na mokrém železničním přejezdu v Kolíně, na nějž jsem najela ze šikma příliš rychle a rozplácla se jak široká, tak dlouhá. Odnesly to bunda, dres a štítek na přilbě. Na těle modřina u obočí, odřené koleno, tříslo a loket. Pochopila jsem, že riskovat se nevyplácí. Za chvíli po této nehodě mi spravila náladu skupinka teenagerů, kráčejících proti mně, když jeden z nich zvolal: "Hele vole, vona jede na Libertě!"
Nejveselejší příhodu jsem ovšem zažila další den při jízdě ze Žlebské Lhotky do Nových Hradů. Cestou se hodně rozpršelo, z pravé strany se přihnal Olda, zakroutil hlavou a s vážnou tváří zabrblal: "Musím dopředu, jinak to nejde. Nevydržím se dívat na ty černopláštíky."
Vzápětí mě dohnala má spolujmenovkyně a dodala: "Ať tě ani nenapadne ohlížet se dozadu!"
Pochopitelně mi to nedalo, otočila jsem se a málem spadla z kola podruhé. Za mnou se řítili v černých dlouhých pláštích Maruška s Mirkem s kapucemi na hlavách, Maruška jako bonus foťák na krku, pronásledováni Pepou oblečeným do okrového rozevlátého ponča. Musela jsem zastavit, poněvadž jsem se rozchechtala na plné kolo tak mohutně, že mi nadskakovala řídítka. Dva černokněžníci s netopýrem v patách! To byla vskutku podívaná pro bohy!
Humorných situací bylo víc, bavili jsme se celou cestu až do Olomouce a náležitě si etapy užívali. Já s kladenskou Ilonou jsme k tomu ječely jako Sirény. Ne však úmyslně, naše pronikavé hlasy se nesly daleko do širého kraje. Kouzelné byly Maruščiny hlášky, pronášené moravským přízvukem:
"Proboha, jeďte někdo za nimi, vždyť jeden je hluchý a druhý slepý,....."
"Takovéto protivné lidi tady v Praze máte, to na Moravě sú hodnější lidé,..."
"Prosím Vás, pojďte mi někdo pomóct, já nestačím ohlídat dva lidi, to už je na mě móc,..."
"Né, tu slepici já nepřejéla,..."
Nesmírně si vážím toho, že jsem byla vybrána do týmu a děkuji redakci, že jsem měla možnost poznat prima lidičky, s nimiž mi bylo neuvěřitelně krásně a doufám, že jsem je neviděla naposledy.
Přidávám odkazy na trasu z druhého až pátého dne. Omlouvám se za vymazání prvního dne z Prahy do Poděbrad. 19. 9. proběhla aktualizace Moveslinku a tak se při zapojení hodinek do počítače smazaly režimy uložené před ní, tzn. i ze dne 18. 9. Vím určitě, že trasa Praha-Poděbrady měřila 70 km, tzn., že jsme celkem ujeli 343 km, což je více, než bylo původně v plánu.
Další dny jsou zaznamenány zde:
http://www.movescount.com/cs/moves/move178134814
http://www.movescount.com/cs/moves/move178134853
http://www.movescount.com/cs/moves/move178134889
http://www.movescount.com/cs/moves/move178134957
