Ten den ráno bylo zima, tma a pršelo. V metru panovalo také hrobové ticho, ani kvílení do mobilu nebylo slyšet! Poblíž mne ve vagonu postávala panička a viditelně spala. Pod ní seděl muž a také spal. Metro náhle cuklo a žena se zřítila na toho spáče pod ní. Oba otevřeli oči, nepromluvli ani slovo, zavřeli oči a spali dále.
Horší to bylo při mém poledním výstupu z autobusu na Žižkově. Na chodníku modře blikaly dva policejní vozy. Policisté byli venku, mezi nimi leželo tělo spícího opilce. Snažili se ho probrat lehkým fackováním, bez rukavic.
Za houkání dorazila sanitka, také s modrými majáky. Saniťáci obhlédli ležící tělo, vrátili se k sanitce, natáhli si růžové rukavice a vyjeli s nosítky.
V rukavicích profackovali opilce, ten se ale neprobral, spal dál. Nosítka spustili dolů a vhodili ho na nosítka. Ta vyzdvihli nahoru a zajeli s nimi do sanitky. Dál už nebylo nic vidět.
Vše to trvalo jen pár minut.
Ten den jsem se zamkl v bytě na dva západy a raději už ven nevyšel.