Bezhlavý mládenec

Paní Jaroslavo máte pravdu. Ty nejmenší si je čtou před spaním.

Vybavila se mi při čtení vzpomínka na černé hodinky (podobně jako Evě a Nadě), kdy vládla pokojná atmosféra, prosycená napětím z očekávaného rozuzlení vyprávěné příhody. Připomínat staré časy na pozadí historek, to je od vypravěče příběhů záslužný čin. Vaše vnučky si ty knižní "Vzpomínky" jistě zamilují.

Nezbývá mě než za tuto přízeň poděkovat. Většinu příběhů jsem sepsal hlavně kvůli vnučkám a vydal jsem je knižně vlastním nákladem. Kniha s názvem "Vzpomínky zůstaly" má 236 stran a je určena skutečně jen pro rodinu a přátele.

My jsme se scházeli každý podvečer "dole"u babičky,měli jsme černou hodinku a tam se podobné příběhy vyprávěli a probíral se i každý všední den.Jako dítě jsem si neuvědomovala jak to pro nás bylo důležité,stmelovalo nás to a teď už na ty chvíle jenom vzpomínám.Další krásné chvíle byly,jak píše Naďa,při draní peří.To jsme my děti seděli a kulili oči co všechno ženské povídaly.Bohužel si toho už moc nepamatuji,jenom tu atmosféru.Tak ráda čtu články od Františka.A taky proto,že jsou z mého kraje.

Představovala bych si, že se sešla rodina nebo známí a někdo začal vyprávět takovouhle příhodu. To se to pak potmě (hezky) bálo!

Jéjda, tak takovéhle vyprávěnky se mi moc líbí. V naší rodině se také jedna taková báchorka tradovala, náš otec ji měl od toho svého. My děti, a že nás na to bylo šest, si ale pamatujeme jen útržky a ještě jsme ji celou do kupy nedaly.

I já se těším na další příběh.

Jen kdybychom si to všelijaké povídání pamatovali...Pohlazení na duši.

Krásný příběh, umíte hezky psát :-)

Chválím citoslovce „rumpete bum“. To jsem dosud neznala.