Foto: archiv autorky

Mám ráda slovenštinu

13. 10. 2017

Můj příběh

Autor: Danuše Onderková

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 13.10.2017 20:20

V Praze je mnoho slovenských vysokoškoláků, kteří bydlí často na kolejích na Jižním Městě, takže jejich řeč slýchám běžně v metru, někdy promíchaně češtinu i slovenštinu. Tihle vysokoškoláci si normálně jazykově rozumějí, jak je to s ostatními mladými, nevím.

Eliška Murasová 13.10.2017 20:06

Danko, ano taky jsem se těšila na slovenské pondělky a četla slovenské knížky.Je to bezvadný nápad propojit pohádkovou formou oba jazyky.

Danuše Onderková 13.10.2017 19:59

Elen je už v prodeji a pokud budeš chtít, mohu ti ji nechat i podepsat. Když, tak dej vědět.

Dana Kolářová 13.10.2017 19:44

Pondělní inscenace z Bratislavy jsou nezapomenutelné. A pohádkovou knížku určitě vyhledám. Svého času jsem luštila i křížovky ve slovenštině.

Elena Valeriánová 13.10.2017 18:07

Slovenština je mu rodný jazyk, čtu slovenský bez problémů, ale mluvit, to už bych asi nedala. Odstěhovali jsme se ze Slovenska a to jsem neměla ještě ani šest let. Ale je to pro mě libozvučná řeč. Tu knížku bych ráda koupila vnučce k Vánocům. Danko, díky za tip i hezký článek.

Jana Šenbergerová 13.10.2017 17:04

Jsem na tom podobně. Také mám slovenštinu ráda. Díky za zajímavou informaci.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá