Ve středním věku si to malujeme v růžových barvách. Až budeme v penzi, budeme mít čas dloubat se v zahrádce. Budeme mít perfektní anglický trávník, bazén, jezírko, řádky zeleniny, pěkné květiny. Jenže ve vyšším věku je sice na jejich údržbu čas, ale ubývají nám síly a často i finanční možnosti. Taková pěkná zahrada vyžaduje neustálé sekání. To znamená čas od času novou sekačku, sílu na popojíždění s ní. Bazén či jezírko potřebují čištění, to je také namáhavá. Plevání, vyvážení koleček s plevelem, stříhání stromů, pečování o zeleninový záhon... To všechno vyžaduje určitou fyzickou kondici.
"Dvacet let jsem se těšil, jak si penzi užiju na zahradě," říká sedmdesátiletý Josef z Opavy. "Teď mě štve, že nemám zahradu jako soused, který má jen kousek trávy a samé jehličnany. Sedí pod stromem a luští křížovky. To já mám uprostřed trávníku kola květin, vedle záhony zeleniny. Všechno je to pořád zaplevelené, nemůžu se ohnout, bolí mě záda. Žena má revma, takže také na zahradě nic pořádného neudělá. Třešně už nejsme schopni posbírat, na strom nevylezu. Je to tady jeden velký nepořádek, my nevíme, kam skočit a všechno nám trvá déle než dříve."
Bezúdržbová zahrada? Ta neexistuje
Zahradníci a zahradní architekti se shodují, že je to typický obrázek zahrady českých penzistů. Všeho je tam moc, výsledkem je chaos a neustálý pocit: nestíhám, nezvládám, ubývají mi síly. Naopak mladé rodiny, které zakládají zahrady nyní, mají většinou jasný požadavek: Chceme zahradu co nejméně náročnou na údržbu. Ideálně, bezúdržbovou.
"Bezúdržbová zahrada prakticky neexistuje, ale dá se samozřejěm udělat tak, aby s ní bylo práce co nejméně," říká zahradní architekta Ivana Buttry. Ta například pořádá workshopy, na nichž zájemce učí, jak svou zahradu naplánovat či přetvořit, aby co nejvíce odpovídala tomu, jak si ji představují.
"Lidé si udělají živý plot z buků a pak se diví, že musejí hrabat listí," říká Petr Novotný, zahradník. "Setkal jsem se se staršími klienty, kteří měli na zahradě přímo lány zeleniny, vedle skalku s jezírkem a mezi tím samé ovocné stromy. Když byli v penzi, přišly nemoci a jejich zahrada se změnila v džungli. Jenže ji měli rádi a nebyli ochotni vyhodit ani kousek rostliny, o což zase naopak usiloval jejich syn, který bydlí ve vyšším patře rodinného domu. Nakonec se rodina pořád hádala jen a jen kvůli zahradě," vypráví.
Zásady, jak připravit zahradu na stáří
Existují zásady, nad kterými by se každý, kdo má nějaký pozemek, měl zamyslet už ve středním věku. Tady je ta hlavní: Jak budu žít v penzi? Chci cestovat, chodit za kulturou nebo bude můj domek a zahrada mojí prioritou?
Při první variantě je jasné, že zahrada bude muset být co nejméně komplikovaná. Zbavte se záhonů, vytvořte trávník, nasaďte nízké jehličnany, které potřebují nanejvýš sem tam zastřihnout. Pryč se vším z čeho padá listí, co žádá časté zalévání a kropení. Nejet v létě na týden k moři jen proto, že by neměl kdo kropit náš záhon cuket je poněkud zbytečné. Pokud je snem prožít stáří na zahradě, udělat si ji co nejhezčí a těšit se obdivnými výkřiky návštěv: Jé, vy to tady máte krásné, pak je třeba udělat si jasno, co tu krásu vlastně bude představovat.
Zbavme se všeho, co potřebuje otrhávat zaschlé květy, listy, vše co rádo zarůstá plevelem. Když je u cestičky hustý záhon s barvínkem, břečťanem či brslenem, sem tam nějakou travičku z něj vždy vytrhneme. Ale když je na tom místě záhon, kde se střídají floxy, růže, astry a další rostliny, které postupně rozkvétají a odkvétají a prorůstají jedna do druhé, je s ním práce jako hrom. Pokud se květin vzdát nechceme, volme jich co nejméně druhů. Keř růží u trávníku vypadá skvěle a postaráme se o něj snáze než když bude květin dvacet druhů a každá potřebuje něco jiného.
Pokud je pozemek velký, nezoufejme. Na stárnutí je třeba se připravit s tím, že když nám bude osmdesát, nikdy, ale opravdu nikdy nedocílíme toho, že celý velký pozemek bude perfektní, tedy pokud nemáme peníz na zahradníka nebo děti mimozemšťany, kteří každý týden zavolají: Mami, tati, jedu vám vyplevat zahradu. No, takové asi nemáme, že? Vykašleme se na to. Klidně nechejme velkou část pozemku zarostlou trávou a keři, aspoň se ptáci a hmyz budou mít kde zabydlet, beztak už přirozeného prostředí pro ně rok od roku ubývá. Udržme si kolem domu kus trávníku, nechejme jednu rostlinu či stromek, který máme rádi a jinak se džunglí na konci zahrady netrapme.
"Dříve jsme usilovali o to, aby na zahradě nebyl ani kousek plevele, manželce vadila i sedmikráska v trávě," říká šedesátiletý Milan z Rožnova pod Radhoštěm. "Pak přišly nemoci. Dostali jsme se z nich a došlo nám, že si chceme zbytek života užít. Najednou nám připadá směšné pachtit se po zahradě s nůžkami, postřikovačem na plevel a škůdce. Prostě jsme půlku zahrady nechali zarůst vysokou trávou, vysypali do ní sáček se semeny lučního kvítí a je klid. Sedíme, koukáme na motýly a nesečeme. Prostě nesečeme a jsme šťastni," vypráví.
Takže shrnutí: Bezúdržbová zahrada sice neexistuje, ale je na nás, abychom zavčasu mysleli na to, co s ní udělat, aby nám ve vyšším věku byla kamarádkou a ne příživnicí, která nám vysává síly.
