Výraz „ta správná bota“ je čím dál častěji hlavním tématem diskusí mezi ženami ve věku kolem šedesátky a výše i těmi, které mají nějaké zdravotní obtíže.
Nabídka obuvi v posledních letech je sice na pohled přepestrá, ale jen na pohled. V podstatě ji tvoří tyto typy:
- Nízké baleríny na úplně rovné podrážce, ve které je cítit každý kamínek. Vypadají dobře, ale čím je žena starší, tím více v nich bolí nohy. Navíc je lékaři nedoporučují nosit každý den
- Elegantní boty na podpatku, které nejsou pohodlné na běžné denní nošení. S přibývajícím věkem, kily nebo zdravotními problémy se v nich prostě nedá vydržet
- Takzvaně zdravotní obuv, často přímo určená pro seniory, která je sice pohodlná, ale většina žen si v nich připadá jako by šla na pole či rovnou do léčebny dlouhodobě nemocných. Pohodlné a zdraví prospěšné se jen opravdu výjimečně rovná vkusné, moderní, elegantní, prostě šik.
Jak to vidí samotní senioři
Takže tu máme problém. V prodejnách s obuví bloudí čím dál více padesátnic, šedesátnic, sedmdesátnic, které jsou ochotny utratit za boty třeba i větší částku, jen když najdou ty pravé: pohodlné a zároveň pěkné, které vylepší postavu, podtrhnou celkové oblečení.
Kdo ví, proč mají výrobci obuvi pocit, že pokud jsou boty pohodlné, musí být černé či hnědé. Zřejmě mají pocit, že když je žena starší nebo má potíže s chůzí, je jí jedno jak vypadá a rozhodně by tedy neměla zájem třeba o boty modré, béžové, žluté nebo zelené. Ale poslechněme si názory několika z nich.
Pětašedesátiletá bývalá novinářka Olga: „Chodím v teniskách, protože je v nich pohodlně a zároveň si v nich připadám mladě. Ke kalhotám a saku si je beru všude. Když mám boty, které jsou podobně pohodlné, připadám si v nich jako stará bába. Obvykle to jsou černé nebo hnědé lodičky s klínem nebo jakési nevzhledné polobotky. Takže takové si už nekupuju. Nedávno jsem si v letních slevách koupila modré a žluté plátěné tenisky s bílými tkaničkami, tak se už těším, jak v nich na jaře k bílým kalhotám a modrému saku vyrazím.“
Šedesátiletá podnikatelka Hana: „Mám nadváhu a problémy s klouby. Takže nemůžu nosit ani podpatky ani úplně nízké boty. Když hledám něco mezi tím, je obvykle k mání černá či hnědá ošklivost, ve které mám nohy jako kuželky. Jednou jsem si dovezla z Německa červené lodičky na malém podpatku, které jsou tak nesmírně pohodlné, že je nosím už pátý rok. Jenže podobné tady nea ne sehnat.“
Vybírejte pečlivě a nešetřete
Vyrojily se sice obchody se zdravotní obuví, která je určena přímo pro seniory, ovšem najít tam botu, která je vkusná, elegantní a zároveň pohodlná, rovná se výhře v loterii. A tak zřejmě české ženy vyššího věku budou dál mezi sebou mluvit o tom, jak nám ti výrobci a dovozci obuvi v letošní sezóně nabízejí zase samé vysoké podpatky, úzké kozačky, které nejdou dopnout přes silnější lýtka, kozačky, které nemají zipy a tudíž se do nich nejde nasoukat nebo naopak pohodlné boty, v nichž šedesátnice rázem vypadá na devadesát.
Proberme aspoň pár doporučení, jak při výběru a koupi bot postupovat, abychom i v té mizérii zvítězily:
Obuv zkoušejte odpoledne. Ano tohle radí většina prodejců obuvi. Odpoledne je totiž noha unavená, často nateklá a právě v tu dobu se ukáže, zda boty netlačí a opravdu sedí.
Při zkoušení choďte. Procházejte se obchodem, jak je libo. Nemysleme na to, zda obtěžujeme prodavačky, že se na nás někdo divně kouká. Doby, kdy jsme v obchodech obtěžovali, jsme si užili dost. Teď jsme zákaznice a prodavačky jsou od toho, abychom odešly spokojené.
Pozor na velikost. Ta se s věkem mění a navíc různí výrobci číslují různě. Zkusit boty velikosti 38, protože tyhle jsme celý život měly, a odložit je, pokud trochu tlačí s prohlášením „tyhle mi nesedí“, je nesmysl. Třeba sedí, jen potřebujeme o číslo větší.
Nešetřete. Ano, málokdo si může dovolit vyhazovat peníze za drahou obuv, ale právě u bot platí, že se šetření nevyplácí. Levné boty z tržnice se nejenže brzy rozpadnou, ale často jsou vyráběny ze zdraví škodlivých materiálů. To znamená, že mohou způsobovat plísně, ekzémy, ale také třeba zhoršit už tak nepříjemné problémy s klouby. To, co nevadí ve třiceti, může být nebezpečné v šedesáti.
Nebojme se barev. Nebojme se zkusit třeba tenisky nebo boty, které na první pohled vypadají, že jsou určené pro mladé. Třeba zrovna mezi nimi najdeme ty, které nám sednou.
Takže nezbývá než si popřát hodně štěstí při začínajícím pátrání po té ideální podzimní či zimní botě. Protože, jak většina dam ví, najít tu ideální botu do sněhu a mrazu, která je sice pohodlná, ale zároveň nevypadá jako laptě odsouzenců v pracovních táborech na Sibiři, bude určitě hodně těžké.