Karel IV., jeden z nejvzdělanějších a nejschopnějších panovníků středověku, byl korunován českým králem korunován přesně před 665 lety – 2. září roku 1347. Na trůn usedl po smrti svého otce Jana Lucemburského a zubožené české království dovedl jako císař Svaté říše římské mezi nejmocnější státy v Evropě. Nejen v Čechách položil Karel IV. základy řady významných institucí a staveb, jež nesou jeho jméno, a založením první univerzity ve střední Evropě v roce 1348 učinil z Prahy středisko vzdělanosti a kultury.
Karel IV., křtěný Václav, se narodil 14. května 1316. Vzdělán byl na francouzském dvoře, kde byl mimo jiné už jako sedmiletý oženěn s Blankou z Valois. Do Čech se vrátil v roce 1333 a zemi začal spravovat jako markrabě moravský. V roce 1347 byl korunován českým králem (kvůli tomu nechal zhotovit svatováclavskou korunu) a v roce 1355 se v Římě konala jeho slavnostní korunovace římským císařem.
Karel IV. byl nejen obratný státník, ale i podporovatel vědy i umění a právem si tak vysloužil přezdívku Otec vlasti. Již v roce 1344 položil na Pražském hradě se svým otcem základní kámen katedrály sv. Víta. V roce 1348 vydal zakládací listinu Univerzity Karlovy, začal budovat Nové Město pražské a nad řekou Berounkou hrad Karlštejn. V roce 1357 zahájil v Praze stavbu mostu, pro nějž se až dlouho po Karlově smrti vžil název Karlův.
Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 v Praze na zápal plic poté, co ho zlomenina krčku upoutala na lůžko. Jeho ostatky spočinuly v královské hrobce, kterou nechal postavit pro sebe a svou rodinu v chrámu sv. Víta v Praze. Po jeho smrti nastoupil na trůn jako Václav IV. jeho nejstarší syn, jehož mu porodila třetí z jeho čtyř manželek Anna Svídnická.