Jak jsem sbírala houby

Žijete ve snu, les za domem, zvěř na "dostřel" fotoaparátu, zdravý pohyb i vzduch. Jsou u nás pořád krásná místa.

Les, a zvlášť ten houbový, za barákem = můj sen. Miluju ten okamžik, kdy spatřím hnědý klobouček, přidřepnu k němu - vyfotím - vytáhnu rybičku, pohladím hlavičku a šup s ním do košíčku. Tím denním programem jsem dost fascinovaná.

Blanko, a těch nádechů svěžího lesního vzduchu! To mám nejraději. Hezký článek.

Letos jsem také byla několikrát v lese a vždy byl hezký úlovek. Když jsem tam byla s kamarádkou víc než 4 hodiny, tak už to dávalo zabrat - ano to bylo příkopů, větví, malých smrčků, někdy jsme i zabloudily, takže byly i stresové chvíle... Ale to množství hub stálo skutečně za tu velikou námahu...

Takhle očištěné houby- to vypadá krásně..Byla jsem jen dvakrát na úspěšném houbolovu a třikrát na neúspěšném.Ale taky hezká procházka s prázdným košíkem,když vládla sucha..

Zajímavá statistika. Já jsem dnes na procházce v průhonickém parku viděla nejvíc hub za celou sezonu (asi sedm).

Velký úlovek jsem zažila snad jen jednou, a to jsem už měla hub opravdu (i bez jejich konzumace) plné zuby. Byly ty houby z prostoru u elektrárny v Mělníku, kam měl můj tehdejší partner povolen vstup. Hub byl plný kufr od Trabanta a já čistila a krájela celý zbytek neděle až hluboko do noci. Tehdy jsem ten nezbytný pohyb zase až tak moc nepotřebovala. :-) Pěkné vtipné vyprávění, díky.

Blanko, dobrá statistika:)))))

Blanko, tiše závidím ten les za barákem. Pokleky, úklony a kroky jsem ani nepočítala, ale bylo jich letos taky požehnaně. A když k tomu byly plné košíky, není co řešit. Jedním slovem paráda a bolest nohou a zad je zapomenuta.