Ahoj, Rocky! aneb Za adoptovanými i ostatními zvířaty v táborské zoo

Škoda, že nejdou opravit hrubky v textu po vložení. Asi bych měl po sobě číst než odkliknu.... Omlouvám se na češtinu citlivějším jedincům. =)

Zeptal bych se. Kde začíná a končí svoboda zvířete? V kleci je nesvobodné a v ohradě, odkud taky nemůže, je svobodné? Slovo "klec" používám jako synonymum "nesvobody". Je mi jasné, že žirafa nebude v kleci, ale v ohradě, stejně jako mnoho jiných druhů. Osobně, Zuzko, nic proti táborské Zoo nemám. Věřím, že mnoha zvířecím jedincům zachránila život po činu nějakého nezodpovědného lidského jedince. Některá zvířata se tam dostala ale určitě i jinak. Svým komentářem vyjadřuji jen vlastní osobní odpor k Zoo jako systému "chování" (dobře tedy - ochrany) zvířat. Přitnávám, že nemám řešení. Nevím, jak to udělat, aby zvířata byla "zachráněna" a zůstala na svobodě. Mohu být považován za naivního. Realita je taková, jaká je. Nemanifestuji před branami Zoo s transparenty nějaké "anti-zoo" ligy. Své děti jsem tam také vodil, vnuka též. Vyjadřuji jen své přesvědčení, že v Zoo zvířata nežijí ve svobodném prostředí. Možná ani mi lidé v něm nežijeme. Pierre Boulle napsal zajímavou knihu Planeta opic. Asi tak "svobodní" bychom se cítili, kdyby se karta obrátila.

V táborské Zoo nejsou klece (kromě papoušků), nýbrž velké ohrady a výběhy. Tygr, který na mě hledí za mříží, má tu mříž jen u cesty, kudy chodí návštěvníci, aby se na něj nepokoušeli sahat. Ve skutečnosti má k životu velký ohraničený pozemek, stejně jako i další obyvatelé Zoo. Nejsou tam dobrovolně, ale dostali se tam odjinud, z mnohem horších podmínek. Např. rys byl odchycen v poloopuštěném objektu u dálnice, kde se skrýval. Možná mu někdo daroval nedomyšleně svobodu. Měli ho nechat, aby byl volný? Vycházím z momentálního stavu. A tady má táborská Zoo můj obdiv a podporu. To je vše.

Možná, že jsem v tomto ohledu divný, jiný. Zvíře v kleci je a zůstane zvíře v kleci, které - podle mého citu - musí trpět a klec cítit. Dobrovolně tam nešlo. Jestli má vlk sto metrů nebo půl kilometru, které mu dal člověk, to je přece jedno. Je to omezení, které mu vnutil člověk s dobrým úmyslem. Vlk nám poděkovat nemůže, možná, že se začne lísat a mazlit se, ochočili jsme ho. Ale svobodu nemá. Je náš vězeň. Děti, které uvidí poslední žijící zvířátko v ZOO, to je velmi tristní stav, ze které se neraduji. Nebýt ZOO, nebylo by i zvířátko. Chápu, ale radost z toho prostě nemám. Jsou opravdu v ZOO jen zvířata, která zachraňujeme před vyhynutím? Zná někdo statistiku? A Zuzko, argument, že je člověk sám vězněm, aniž by seděl v kleci, nemá váhu. Do tohoto "svého vězení" se dostal sám, sám může z něho odejít, má-li dost rozumu, soudnosti, rozhodnosti a není-li duševně nemocný. Předpokládám, že zvířata v ZOO, která má klece (zoo safari je přece jen šetrnější) duševně nemocná nejsou, aby je tam lidé zavírali.

Táborská Zoo si předsevzala navracet do volné přírody zubry. U jiných zvířat, která chová, to už dost dobře nejde. Tito jedinci už nepocházejí z volné přírody. Něco jiného by pro mě bylo, kdyby založili novou zahradu a do ní nachytali do té doby volně žijící zvířata a zavřeli je do klecí. Mimochodem, vlci mají v Táboře větší teritorium než "kruh maximálně 100 metrů". Myslím si, že cítění zvířat dost vnímám, a tady v Táboře mi připadají velmi spokojená. S pocitem smutku bych tam rozhodně nešla. To jsem psala už v prvním příspěvku. Milovnicí zoologických zahrad jako takových nejsem, a proto o nich ani víc nepíšu. A podle mého může být člověk často bezvýchodně uvězněn i sám v sobě, aniž by seděl v železné vnější kleci.

Nicméně ZOO znamenají hodně pro výchovu dětí k lásce ke zvířatům. Byl to vždy náš nejmilejší školní výlet a dnes je navíc velmi rozšířena třeba tato tzv. adopce různých, ve světě ohrožených zvířátek. Četl jsem na netu vyprávění hned několika učitelek o tom, jak se děti s radostí na takovou adopci složily a již se těšily na to, jak zase půjdou svého "chráněnce" navštívit. Odměnou jim bylo, že to u něj bylo napsáno. Mimochodem, to je velmi záslužný nápad, dokonce dnes lze adoptovat i vzácné stromy.

Nebojím se jít nyní "proti davu" a říct, že zologické zahrady mě bolí (ať jsou kdekoliv na světě, pokud používají klece, dráty, ploty, voliéry apod.). Vciťuji se do duše orla, který může letět 20 metrů k nebi, víc ne, vciťuji se do duše vlka, který můž "tančit" v kruhu maximálně 100 metrů, víc ne, vciťuji se do duše lva, který spí na prknech v betonovém domě a obejít svůj rajon mu trvá 5 minut, víc ne..... Chápu protiargumenty všech, kteří tzv. zachraňují zvířata před vyhynutím a v nejednom případě se to jistě i povedlo. Pak ale mají jít zvířata zpět do přírody, pokud je to ještě možné. Přírodu si ničíme, zvířat ve volné přírodě ubývá, zůstanou tu jen zoologické zahrady a lidé z megaloměst, kteří nebudou mít jinou možnost vidět slona než za ohradou z železobetonu. Z návštěv ZOO bývám strašlivě smutný. Jsem smutný i z četby této Zuzčiny krásně napsané reportáže. Nu, nedivte se, jsem v indiánském znamení sokol a neumím si představit, že by mi lidstvo jednou přichystalo klec s oblaky tak strašně nedostupnými, ačkoliv bych na ně viděl....

Když srovnam můj smutný zážitek ze ZOO Olomouc a Tvůj krásný zážitek z táborské ZOO, tak Ti tak trochu závidím, ale jsem ráda za tento příspěvek. Alespoň vím, že to není všude smutné.

Zuzko, já nemám slov. Ty a fauna, to je symbióza. Úplně jsi mě dojala. Díky za tvoji dobrotu.

Hezké povídání i fotky. Táborská zoo určitě stojí za návštěvu.