Hrátky s češtinou - Ježíšku!

To je vývoj jazyka. Kdysi se říkalo:"Jdi do pr... e.". Nedávno jsem v televizi slyšel, že teď se říká : "Jdi do snykrs."

Já také si většinou zanadávám jen pro sebe, takové to : sakra práce, do háje, do psí boudy, to se mi zdá, to snad není možný, já do toho kopnu - praštím. Já se na to vykašlu. A na svou osobu: jsem blbá, debil. /Asi dost neobvyklé, co jsem také slyšela: tisíc hadů!/.

To je přímo další kapitolka do "Hrátek". No vida, to mě těší ...

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 6: Eufemismus (z řečtiny) je nahrazení výrazu drsného nebo označujícího nepříjemné představy výrazem mírnějším, zjemňujícím. Proto místo můj ty Bože, můj ty Bože trojjedinej se říká „můj ty Tondo, můj ty Tondo kolenatej“.

Dřív se říkalo Můj ty Tondo kolenatej, ale to už je přežilé. Místo ku.... se říká kukačka, místo ty krá.... slýchám ty kráso. Pak ještě Do pytle, Já se posměju. Kdysi začátkem 90. let jsem stála na poště ve frontě za Josefem Kemrem, který něco vyřizoval a úřednice se mu nějak nezdála dost chápavá, tak pateticky zvolal: Maminko! To se mi u něj moc nelíbilo.

Jo, a "Panenku" znám od babiček hlavně tu "svatokopeckou"!

Znám dost, ale nepoužívám moc často. Ovšem když mě něco nebo někdo hodně vytočí, nebo při vlastní nešikovnosti něco vyvedu, rozbiju, tak umím ... z toho, co tu nebylo: "do pihela tmavýho!" I to "krůtí brko", "kruť babo....", znám... ;-)

To já používám "krutibrko", kde se to vzalo, nevím...

Často používám "do prkýnka dubovýho" s důrazem na pr, krucipísek, do háje zeleného, já se na to vykvajznu, ...

Helenko, to je zajímavá shoda. Na stejné téma mám v redakci zaparkované dva články - "Proč se to říká". Ten druhý je právě o rčení "týíí brďo" a "na jedno brdo". Nezapomeň se na to podívat, uvádím vždy několik možných vysvětlení. Ještě mám řadu dalších příkladů rozepsaných, ale uvidím po těchto dvou článcích, jestli to bude pro čtenáře zajímavé.