FOTO: Česká televize

Takový byl pan Menšík

13. 11. 2017

Můj příběh

Autor: František Schmíd

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 14.11.2017 23:46

Příjemné vzpomenutí, také jsem pana Menšíka měla ráda. Byla jsem jednpu na jeho představení v našem divadle. Jeho vyprávění nemělo konce, nakonec ho pořadatelé museli ukončit, protože už mělo začít další vystoupení. Když zemřel, cítila jsem to , jako by mně zemřel příbuzný.

Lidmila Nejedlá 14.11.2017 20:02

Měla jsem ho ráda a vzpomínám.

Naděžda Špásová 14.11.2017 10:44

Pana Menšíka jsem osobně párkrát zažila. Uměl být zábavný, ale občas uměl být i dost nepříjemný. Ale byl to pan herec, to se mu upřít nedá.

Jana Šenbergerová 14.11.2017 09:04

Bakalářské příběhy a "staré" herce jsem měla ráda. Věřím, že nad albem se dobře vzpomíná.

Marie Ženatová 14.11.2017 08:51

Díky za hezkou vzpomínku...

Libor Farský 14.11.2017 06:41

Výborně, Františku. Jsou někde k vidění Bakaláři dle Vašeho námětu?

Alena Tollarová 13.11.2017 20:39

To Vám věřím, že na setkání rád vzpomínáte.

Jitka Hašková 13.11.2017 20:31

Mooc krásná vzpomínka.

Blanka Macháčková 13.11.2017 20:03

To muselo být milé setkání.

Zuzana Pivcová 13.11.2017 17:38

To je moc hezká vzpomínka a také dobrá charakteristika pana Menšíka. Ačkoliv byl velký a oblíbený herec, nedělal ze sebe primadonu. A to řada těch dnešních naopak dělá, ačkoliv nemá proč.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá