Už ve středním věku dochází v lidském těle ke změnám, které vedou k poruchám rovnováhy. Ve věku vyšším se to však mnohdy projevuje nepříjemně výrazně. Svaly ochabují, délka kroků se zkracuje, rychlost se zpomaluje, zrak slábne a to vše má za následek, že starší lidé jsou při chůzi či jiných pohybech mnohem méně jistí, než bývali za mlada. Je tedy možné si i udržet balanc a jistotu při pohybu i ve vysokém věku? To je otázka, které se nyní věnuje čím dál více vědců. Další ukázka toho, že lidé hledají cesty, jak co nejvíce zmírnit problémy, které stárnutí přináší. Taková zdánlivě bezvýznamná lehká ztráta stability totiž může pořádně zkomplikovat život. „Už delší dobu jsem se cítila při chůzi po zahradě nejistá, máme v ní totiž hodně svahů a mezi nimi kamenné chodníčky,“ vypráví šestasedmdesátiletá Blanka, která žije v Beskydech. „Loni jsem najednou měla pocit, jako by se se mnou zhoupla země. Upadla jsem na jednom z těch chodníčků a zlomila si nohu. Přitom jsem šla pomalu, opatrně. Nikdo nechápal, jak se mi mohlo podařit tak nešťastně spadnout, ale já vím, že jsem už dříve měla pocit, že se necítím jistá, pevná jako kdysi,“ vysvětluje.
Podobné pocity zná hodně lidí a jsou naprosto přirozené. Někdy sice mohou signalizovat jiné vážné nemoci, někdy se však jedná o naprosto obyčejné přirozené ochabování svalstva. „Příčinou poruch stability není výhradně stárnutí, ale také to, že lidé rovnováhu necvičí, neudržují ji,“ tvrdí ameritcká fyzioterapeutka Lynn Millarová, která se tomuto problému dlouhodobě věnuje. Propaguje postupy, kterými se prý dá sebejistota při pohybu výrazně posílit. Jedna z jejich metod, jak zkusit, jak na tom s rovnováhou jsme, je zkouška stát třicet vteřin na jedné noze při nějaké činnosti a někde, kde je čeho se zachytit v případě, že bychom měli pocit, že se blíží pád. Ideální situace? Mytí nádobí. Když se zakymácíme, chytíme se kuchyňské linky.
Další zkouškou je chůze po rovné čáře. Podobně policisté zkoušejí řidiče, když se jim zdá, že před jízdou pili alkohol. Chůze po čáře hodně naznačí, jak na tom s rovnováhou jsme, a přitom jde o zcela bezpečnou, ba i zábavnou metodu, jak rovnováhu cvičit. Prostě, kdo chodí po čáře, cvičí si tak pozornost, zrak, soustředění, tedy celkový balanc. Stačí prý jít dvacet kroků dopředu malými krůčky a klást patu přímo před špičku. Komu to jde, může totéž zkoušet i pozpátku. Další rada fyzioterapeutů, kteří se specializují na rovnováhu, je dělat dřepy. Naprosto obyčejné dřepy. Pokud dělají problém, je možné se při nich přidržovat okraje stolu či kuchyňské linky, zkrátka zabezpečit se tak, abychom nemohli upadnout. Protože právě proto se tato cvičení dělají, aby člověk získal znovu rovnováhu a co nejvíce tak oddálil riziko, že ve vyšším věku bude padat.
Své o tom ví stoletý pan Miroslav Oršulík, který žije v domě pro seniory v Lukově na Zlínsku. Před časem se o něm psalo v tamních novinách. Klasicky, jak to v takových případech, kdy se někdo dožije vysokého věku ve skvělé kondici, se ho všichni ptali, zda má nějaký recept na dlouhověkost a zdraví. Má. Dřepy a procházky. „Hlavní je nepřestat se nikdy hýbat,“ má stoletý oslavenec jasno. Jeden z jeho způsobů, jak se hýbat co možno nejčastěji, je například to, že si zásadně uklízí svůj pokoj sám, přestože by mu to rád dělal personál domova pro seniory. „Ale proč, vždyť bych se tím připravil o pohyb,“ říká. A tak každé ráno půl hodiny cvičí jednoduché cviky, patří mezi ně i dvacet dřepů. Je jasné, že za zhoršováním stability a nejistou chůzí mohou být vážné zdravotní problémy. Může se tak projevovat i velmi nepříjemná Parkinsonova nemoc a v takovém případě samozřejmě pár dřepů denně nepomůže.
Mnohdy se však přijde na to, že si za nejistotu při pohybu můžeme sami a to právě tím, že jsme se poněkud hýbat přestali. Existují jednoduchá cvičení i speciální rehabilitační programy, které dokáží při navrácení stability výrazně pomoci. Takže je rozhodně lepší se jít poradit s lékaři hned, když nejistotu začínáme cítit, než až když nás k nim přiveze sanitka po ošklivém pádu.