Potíž je v tom, že lidé ve věku nad padesát jsou generace, která nepovažuje za vhodné na otázku „Co bys chtěl k Vánocům?“ konkrétně odpovědět. Dítě řekne: „Tu panenku, kterou mají v hračkářství v nákupním centru, ale výhradně tu v růžových šatech. Když tak, já ti ji babi, ukážu, ať to nepopleteš.“ Třicetiletý muž s naprostým klidem prohlásí: „Hele, já bych raději peníze nebo dárkový poukaz do obchodního řetězce s nábytkem, potřebuju dovybavit byt.“
Je na tom něco špatného, říct konkrétně, co bychom si přáli? Není to moc romantické, Vánocím to kouzla nepřidá, ale je to lepší, než dostávat od rodiny každý rok bačkory a kapesníky. Takže, tady je seznam dárků, které se starším lidem často objevují pod vánočním stromkem, ale jen málokdy je překvapí, natož aby jim způsobily radost.
* Papuče. Je záhadou, proč si mnozí mladí příbuzní myslí, že si starší člověk není schopen koupit bačkory, zejména když se nyní dají pořídit docela kvalitní i za méně než dvě stovky. Záhadou také je, proč je rodina přesvědčena, že dotyčný potřebuje každý rok nové. Myslí si to mnozí, takže se jich v mnoha rodinách sejde pod stromkem dědy či babičky několikero najednou. Zpravidla vybírají ty příliš úzké, do kterých se nevejde noha s ponožkou, nebo ty s podrážkou, která na parketách či laminu dost klouže. Jinými slovy takové, které by si obdarovaný sám nevybral.
* Sada kapesníků. To je výraz naprostého zoufalství darujícího. Jako by tím říkal: Co asi tak babička a děda ještě můžou potřebovat, než si utřít nos? Takže milé děti, milí vnukové, i většina seniorů už v jednadvacátém století ví, že existují papírové kapesníky a že jsou praktičtější a hygieničtější.
* Léky. Přesněji, různé podpůrné přípravky a vitamíny. Na nich samotných není nic špatného, naopak, kdyby ovšem z dárku bylo vidět, že darující o zdravotním stavu svého staršího příbuzného něco ví. Jistá sedmdesátnice z Ostravy každý rok dostává od vnuků obrovské balení vitamínového přípravku obsahující kyselinu listovou. Leč dotyčná bere léky, které se s kyselinou listovou nesnášejí, hrozí jí ředění krve. Několikrát na to nenápadně rodinu upozornila. Co myslíte, že dostala příští rok? Ano, je to tak jednoduché, nepřemýšlet a prostě koupit v lékárně cokoli, na čem je napsáno, že je to vitamínová bomba.
* Drahé velké věci. Uděláme babičce radost, rodina se složí a koupíme ji tuhle luxusní designovou lampu. Štědrý den je tady: „Děti, proboha, co je to za velkou věc, vždyť se mi sem vůbec nevejde.“ „Babi, nech to na nás. To je známá značka, tady máš spínač se stmíváním, dá se ovládat i na dálku, víš?“ „Ale myslíte, že se sem hodí? A proč bych měla tu původní dávat pryč? Vždyť ji kdysi koupil táta. A měl ji rád, mně se u ní dobře čte, to světlo mi vyhovuje na oči...“ „Babi, mlč, hned ji dáme k popelnicím, je už prostě hnusná. Copak nemáš z té nové radost? Vypadá to, že nemáš. Jak to?“ Starší lidé jsou mnohdy zvyklí na to, co je provází dlouhá léta. Někteří mají rádi změny, jiní ne. Sebelépe míněný zásah do jejich bydlení se jim nemusí líbit. Jinými slovy, před koupením tak velkého a výrazného dárku jako je lampa, nový televizor, nové křeslo, nový koberec a podobně, by si každý měl předem ověřit, zda o něj obdarovaný opravdu stojí. Každý si přece své bydlení zařizuje podle svého vkusu, ať jde o dvacetiletého studenta nebo o šedesátiletou paní.
* Parfémy. Či přesněji voňavky, protože se obvykle nejedná o parfémy kvalitní, ale takovou tu střední či nižší třídu z obyčejných drogerií. Dva tisíce do parfému pro babičku investuje málokdo, obvykle to jsou tak tři stovky. No fajn, dostat vodu po holení není špatné, ale když dostáváme stejnou značku už pátý rok po sobě pokaždé na Vánoce, tak nějak se z toho smysl vánočního dárku vytratí. Nač vůbec k tomu stromku chodit, když tam bude zase ta stejná kolínská, že? Mimochodem, kolínská pro pány je celkem v pohodě, ale u vůní pro ženy by bylo docela vhodné prosondovat, co se vlastně obdarované líbí. Kupovat babičce parfém jen proto, že je teď nový a jsou na něj všude reklamy, moc originální není. Co takhle s ní předem promluvit o tom, jakou vůni má ráda? Vyrazit společně do parfumérie na očichání vzorků? Mladé ženy tohle dělají běžně, tak proč si spolu na "čichačku" nevyrážejí i starší dámy? Mohly by pak dětem či vnukům v listopadu říct: „Škoda, že ty parfémy jsou tak drahé a nemůžu si je dovolit, tuhle jsem čichala k té a té značce a tak mě nadchla, že na ni pořád myslím. No z důchodu si ji dovolit nemůžu, ale je vážně skvělá.“ Že je to neslušné, nevhodné? Ale není, vždyť nám děti celý život říkaly, co by chtěly a my jim radostně plnili jejich přání. Proč to teď nemůže být naopak?
* Nádobí. Obvykle se nám ho za život nashromáždilo dost, takže další z vánočních záhad je, proč starší lidé dostávají stále další a další hrníčky, pánvičky, dózičky, skleničky. Pokud si děti všimnou, že babička smaží na pánvi, která je značně zdevastovaná a jinou nemá, je fajn, když jí koupí novou. Ale nač jí kupovat každý rok nový hrnek, když jimi už kredenc doslova překypuje?
Možná, že každý z nás má seznam svých vlastních dárků, které dostává a vůbec z nich nemá radost. Je čas na změnu. Třeba takovou, že svou rodinu upozorníme na tenhle článek: „Hele, přečti si to.“ Třeba jim to konečně docvakne a letos při vybírání dárků zapojí mozek.
