To se nehodí! Říkáte to často?

Svým rodičům nezazlívám, že mě vedli, jak uměli. Byli na tom ještě o něco hůř než já. Doufám, že mé dcery stejně odpustí mně "všechny výchovné prohřešky", jichž jsem se vůči nim dopustila, přestože jsem dělala to nejlepší, co jsem uměla. Vybíráme si takové rodiče, které ke svému duchovnímu vývoji potřebujeme. Dnes vidím, že jsem si vybrala dobře, i když jsem také měla výhrady k jejich výchovným postupům. Dnes vím, že každá rána, kterou jsem dostala, padla na úrodnou půdu a umím ji zúročit. :-) Nikoho neodsuzuji, nevím, jaké rány má za sebou. Každý se s nimi vyrovnat neumí, proto jsem ráda, že mně se to podařilo.

Zažila jsem v dětství to, že co se doma upeče, to se taky doma sní.Něco jiného si o společnosti myslet a nevynášet. Dělej vše, jak nejlépe umíš a s nikým se nesrovnávej. Měla jsem přátelskou výchovu.Jasně, že i zaznělo při odchdu na zábavu :Chovej se, abys nechovala a Pamatuj na pana Navrátila.Nejlépe vychovává láska.

Také jsem měla přísné rodiče, hlavně matku. Naučila mne ale všechno, co jsem v životě potřebovala. Dnešní výchova je na opačné straně - děti neposlouchají, nenechají si nic říci ani v opravdu závažných situacích.

Výstižný článek. Měla jsem hodné rodiče, ale i já jsem byla hodné, tiché dítě. Ovšem jakmile jsem vyjádřila opačný názor, musela jsem se za všechno, ač to byla pravda nebo ne, omlouvat. Myslím, že to mělo potom dopad v manželství, protože muž byl průbojný a dlouho jsem s tím bojovala. Dnešní mladí jsou dost sebestřední, někdy by mohli přibrzdit. Ale on jim to život sám předvede.

Byla jsem chválené dítě. A myslím, že se to vyplatilo. Nemám z dětství žádná traumata a vzpomínám jen na to hezké. Dnešní výchově fandím. Ale pořád platí, čeho je moc, toho je příliš. Nic se nemá přehánět.

Je to všechno svatá pravda!Moji rodiče se rozvedli,když mi bylo šest let.Následky si nesu dosud.Můj psychiatr mi řekl,že se s matkou nemám vůbec stýkat,otec emigrant je léta mrtvý.Matka prý také letos zemřela,ale to mne netrápí.Hlavně,že už nám nebude ubližovat! Po roce 1989,jsme zjistili,že mne a mého muže ona sama udávala,jako nepřátele státu,takže jsme nikdy od policie nedostali výjezdní doložku!Bála se o svého syna,mého nevlastního bratra,že by ho to prý stálo místo(elektrikáře v nemocnici).Oba moji rodiče stáli za starou belu a já jsem ráda,že už s nimi nemusím mít nikdy nic společného.Maminka pro mě byla manželova matka.Vím,že to co píšu je pro někoho nepředstavitelné a kruté,ale i takový život někdy je.Přeji krásné Vánoce vám všem

Zajímavý článek.Právě před chvílí je na toto nezávisle s kamarádkou mluvily.Ano byla to jiná doba. A v mnohých z nás výchova rodičů či prarodičů v nás zūstala.Celý život se cítím trochu ušlápnutá a ješté do nedávna mi chybělo jakékoliv sebevědomí..Byla jsem na škole jediné dítě z rozvráceného manželství.A měla jsem t hoto trauma a cítila se měněcenná.Vychovala mě babička ,protože maminka musela chodit do práce.Za výchovu jsem dosud velice vděčna.Snad nejhorší pomyšlení bylo ,když jsem chtěla jít studovat a učitel mi sdělil,že je zbytečné podávat si přihlášku ,protože mě na studiích nikdo neuživí.Když jsem ji přece jenom vypsala a marně čekala na pozvaní k přijímačkám,tak jsem se dozvěděla,že se přihláska asi někde ztratila...takových "maličkostí"bylo víc.Dnes se na vše snažím dívat svýma očima ale občas je to velice tėžké

Rodiče mne vychovávali tak, že ve snaze, abych byla co nejdokonalejší, mi stále dávali najevo, jak jsem neschopná. A domnívali se, že si to ve své dětské dušičce a hlavičce uvědomím a budu na sobě pracovat. To jsem opravdu musela – ale až později, kdy mi došlo, že nemám žádné sebevědomí a musím s tím něco udělat.

Někdy se syn prostě nepotatí a přesto si na něm otec musí splnit to, co se jemu samotnému nezdařilo. Kolik takových synů a dcer je připraveno o spontánní zážitky z dětství, bez trenérů ...

Díky článkům na i60 mne začíná čím dál, tím víc bavit populárně naučná sociologie. Právě jsem si objednal knížky k amatérskému studiu. Ale k věci - vůbec se mi nelíbí opačný dnešní extrém, který se nejvíc projevuje u sportu. Velké množství dětí trpí představou rodičů o tom, že z nich musí vyrůst šampioni.