Foto: archiv autora

Slyšel jsem Ježíška

13. 12. 2017

Můj příběh

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(4.9 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Drahomíra Stínilová 15.12.2017 00:44

Moc hezký příběh. Já zase klíčovou dírkou spatřila andělíčka jak nasazuje hvězdu na špičku. A to tatínek si tenkrát zezadu musel dát židli, aby dosáhl. Já viděla jen tu ruku s hvězdou.

Lidmila Nejedlá 14.12.2017 07:54

Františku, to je moc hezká vzpomínka. Šmírování se nevyplácí a hlavně ne šmírování Ježíška. Krásná náhoda.

Eva Balúchová 14.12.2017 07:03

Pěkný příběh.Ráda čtu tvé články.Vyvolávají vzpomínky i na mé mládí.

Zdenka Jírová 13.12.2017 23:51

Roztomilé vzpomínání.

Elena Valeriánová 13.12.2017 22:43

Milé, kouzelné, vánoční.

Libor Farský 13.12.2017 19:20

Fando, to je krásný zážitek. Já bych si to ale nepamatoval...

Věra Lišková 13.12.2017 19:11

Hezky se Váš článek četl, vzpomínám na vánoce. Také jsme se sestrou hlídaly Ježíška. Měly jsme již tušení, že dárky asi nosí tatínek, ale jistota nebyla. Po večeři jsme hlídaly pokoj vedle kuchyně, kde býval stromeček, ale kde nic stále nebylo. Potom zazvonil zvonek a tajemný Ježíšek přinesl stromeček do pokojíku v podkroví. To nás se sestrou nenapadlo, protože se tam netopilo a tak se pokojík přes zimu nepoužíval. Tatínek v roli Ježíška nás zase překvapil.

Naděžda Špásová 13.12.2017 18:13

Františku, to je hezké vyprávění. :-)

Zuzana Pivcová 13.12.2017 15:54

Přečetla jsem si tu už několik Vašich uveřejněných příběhů a moc se mi líbí. Jsou bezprostřední, normální, a proto velmi čtivé.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá