Tma má velké oči
Ilustrační foto: pixabay.com

Tma má velké oči

15. 12. 2017

Mám divný pocit. Měla bych se zvednout a ubírat se k domovu. Je podzim a dříve se stmívá. Ještě chvilku, ještě pět minut, minutečku a půjdu.  Ještě hraje hudba, někdo si zpívá... Šlápnu pak do pedálů, abych byla co nejdříve z lesa a poženu si to k domovu. Nezdržuj se! Jeď!  V lese jsou už tmavá místa a chlad se vkrádá do kostí. Tak se zvedni a jeď, jeď! Moje podvědomí mě nabádá zvláštním naléhavým pocitem!

Tak  raz, dva, tři a jedu. Pedály mého kola vrzají a zvuk se šíří do lesa. Špatně vidím na cestu, je to možné, že se tak rychle setmělo?  Cestu  znám z okna autobusu a vždycky si říkám : Tady bych nechtěla být  v noci sama. Zrychluji pod kopcem, šlapu na kole ve stoje na šlapkách, abych udržela konstantní rychlost. Krrrrrrrr, pedály se protočily, spadl mi řetěz. Osahávám poslepu ozubené kotouče. No, to je hrůza, řetěz je přetržený. Ve stresu spěchám, řetěz padá ze šlapky a táhnu ho po zemi. Na asfaltové silnici vydává zvláštní šustivý zvuk. Ruší mě to, potřebuji vnímat okolí, být ve střehu, v lese jsou divočáci. Blížím se k soše svatého, svítí tu dvě svíčky, jsou úplně čerstvé, někdo tu musel před chviličkou být. Spěchám na druhou stranu silnice. Uvědomím si, že je ticho, ztratila jsem řetěz, ani nevím, kde a kdy. Otočím se zpět a zdá se mi, že přes světélka svíček přeběhl stín. Někdo mě sleduje a jde za mnou. Spěchám, utíkám, kolo mi překáží, sotva popadám dech, hučí mi v uších. Divný zvuk, jako by běželo stádo koní. Uhýbám ke krajnici, ještě, ještě, ještě...a padám.

Přicházím k sobě. Ležím na břiše, obličej mám zabořený v něčem vlhkém, měkkém, těžko se mi dýchá. Dlouhé bílé triko mám potem přilepené na zádech i na stehnech. Pomalu pootočím hlavu a konečně naberu dávku vzduchu do plic. Otevřu jedno oko a vidím pruh jasného světla. Probírám se, oddechnu si a konečně nahlas řeknu: To byl ale ošklivý sen.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Milá Lidmilko, přeji Ti jen takové sny, s kterými se člověku nechce loučit, a ve kterých by nejraději zůstal. Klidné Vánoce ! mm
Lidmila Nejedlá
Vážení, děkuji za komentáře.
Eva Mužíková
Lidmilo, zase jsi mne dostala, vlastně jako již po několikáté. Super čtení, ze začátku jsem si říkala, odkud to ta holka jela, že by byla v lese pro chvojí??
Lenka Hudečková
Lidmilko, taky nemám ráda takové sny...a zdávají se mi...hlavně k ránu :-(. Hezky jsi to napsala :-) *****
Eliška Murasová
Bože, jak já se o vás bála.Sama jsem strašpytel, tma ve mě vyvolává tíseň, o zvucích nemluvě, tak jsem to s Váma prožívala. A on to sen...to je dobře, to je dobře...
Marie Novotná
To je jen sen,ale fuj..fuj...Živě si to představuji,ale prožít bych to znovu nechtěla.Chodila jsem po tmě ze sousední vesnice od vlaku z odpolední,nemám na to hezké vzpomínky.Musela jsem začít jezdit z ,,druhé strany" a stejně .....fuj.Děs se vytrácí jen opravdu pomalu.
Blanka Macháčková
Napínavé s pointou. Ještě že jste se probudila. Ten řetěz bych hledat nechtěla.
Zdenka Jírová
Strašný sen, takové nemám ráda a dlouho se z nich vzpamatovávám.
Libor Farský
Na tom je, Lidmilko, nejhezčí jak Tě tu mají lidi rádi, že se o Tebe až báli. A já jakbysmet!
Eva Balúchová
Věříš,že jsem se o tebe bála?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.