Pětašedesátileté Martině loni lékaři oznámili, že má nádor na ledvině. Přišla o ni, podstoupila ozařování. Vše dobře dopadlo, při každém kontrolním vyšetření jí nyní doktoři hlásí, že je v pořádku. Oznámili jí však ještě jednu překvapivou věc. Že jí výrazně pomohlo to, že byla vždy poněkud při těle. Jednak ji výrazné rychlé hubnutí upozornilo na problém. Nebýt toho, že hubla, asi by nešla k lékaři a nenašli by nádor včas. Ale také pak po náročné operaci měla sílu na rekonvalescenci.
„Řekli mi, že jsem takzvaně měla z čeho brát. Že nedávno operovali stejně starou paní se stejným nálezem, ale byla tak hubená, až podvyživená, že to celé nakonec nezvládla. Zkrátka jsem se v té vší hrůze dozvěděla, že mít pár kilo navíc může být při těžkých nemocech prospěšné. A já husa jsem se celý život trápila, že nejsem jako proutek,“ směje se Martina.
V pražském Institutu klinické a experimentální medicíny před časem vypracovali materiál, který shrnuje různé mýty týkající se stárnutí. Jedním ze zmiňovaných tam je ten, že štíhlí lidé se dožívají vyššího věku v lepší kondici a že jsou celkově spokojenější, vyrovnanější. Ano, obvykle si to myslíme, protože o tom všude čteme a slyšíme. Jenže není to tak jednoduché. „Lidé si zvykli slepě se řídit různými tabulkami určujícími, kolik by měli vážit, nejčastěji indexem BMI. Ale to je jen pomůcka. Zdravé je mít pět, šest kilogramů nadváhy, to jsou nejšťastější lidé,“ uvedla lékařka Věra Adámková z IKEM. A dodala: „Stává se, že k lékaři přijde pětadvacetiletá slečna a musí na operaci. Má vzorové BMI. Jenže já vidím, že se pořádně najedla kdysi dávno na střední škole a je mi jasné, že nemá žádné rezervy. O generaci starší člověk s pětikilovou nadváhou, se mnohdy po zákroku zotavuje lépe. Samozřejmě to není pravidlo, každý případ je odlišný, ale obecně se ukazuje, že mírná nadváha může v různých situacích sehrát pozitivní roli.“
Je řeč o pár kilech navíc, ne o výrazné nadváze. Obezita naopak při mnoha onemocněních ztěžuje léčení.
Američtí vědci zveřejnili závěry z téměř stovky šetření na různých místech světa, jejichž cílem bylo zjistit, jaký vliv má váha člověka na délku jeho života. Zkoumány byly tři miliony lidí, takže jde o studii opravdu rozsáhlou a uznávanou. Přišlo se na to, že lidé s tělesným indexem BMI s hodnotou dvacet pět až třicet mají o šest procent menší riziko úmrtí než lidé s indexem BMI osmnáct a půl až dvacet pět, což je považováno za ideální váhu. Takže ti drobátko oplácanější jsou vlastně v lepší kondici a mají větší šanci žít déle a dobře. Menší riziko úmrtí než ti, kteří si drží hubenou postavu, mají dokonce i lidé s BMI třicet až třicet pět, což je údaj, který mnoho mladých žen doslova děsí a považují ho už za tloušťku. Naopak lidé s indexem BMI nad třicet pět, což už je opravdu označováno za velkou nadváhu, mají riziko úmrtí výrazně vyšší.
Ty údaje rozhodně neznamenají, že by se teď každý měl začít nezřízeně cpát se slovy: „Ale já četl, že je to zdravé.“ To fakt ne. Znamená to, že když se někomu po padesátce lehounce zvětšilo bříško či zadek a váha ukazuje o pár kil více než před dvaceti lety, není třeba začít běhat maraton a pít jen rozmixovanou zeleninu.
Ostatně, Thomas Frieden z amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí k těmto údajům uvedl: „Obávám se, že mnoho lidí, zejména Američanů, může takovou studii brát jako licenci na přejídání. Označit jakékoli přijímání kalorií navíc za legitimní, natož zdraví prospěšné, je v současné době nebezpečné, protože mnozí lidé se chovají jako by nedokázali používat selský rozum. Buďto se nezřízeně přejídají nebo nesmyslně drží nejrůznější diety. My jen chtěli poukázat na to, že bychom se neměli řídit výhradně různými tabulkami a módními trendy, ale uvědomit si, že s přibývajícím věkem se zkrátka lidské tělo mění a pár kil navíc není tak nebezpečných jako mnohé diety.“
