O vánocích se nekleje!

Lidmilko, tak Ty jsi mne tímto článkem pobavila. Zdravíme i s Megí.

Lidmilko, moc hezky si to popsala. Běžela jsem s tebou až do konce článku a pak jsem si oddychla, že jste to obě přežily ve zdraví. Také jsem měla takové zážitky s naší jezevčicí. A v létě hlídám na chalupě synovi Dalmatina a bojím se ho pustit z vodítka, i když poslouchá. Ale někdy bych potřebovala ještě ruční brzdu, abych nevlála za vodítkem.

... tak ti tu hnátu zlomím ... no Limi, takovou Tě neznám. Našla bys pro mě taky nějaký svetr do pelíšku? Já bych neutíkala. mňau

Ahoj Lidu, to není zdaleka všechno, co tě ještě čeká, pokud budeš častěji "hlídací". Už skoro rok bývám občas "hlídací psí babička" a také mám spoustu zážitků,včetně nadávek od jiných majitelů pejsků - "pani, držte si toho psa". Někdy ji v parku odepnu vodítko a ona se chce kamarádit. S kočičkou bylo všechno úplně jinak. *****

Milá Lidmilko, haf ♥

Lidmilo, jste úžasná vypravěčka, čte se to jedním dechem a raduju se s váma, že tak dobře dopadlo.

Lidmilko,vžívám se do tvė situace..Nėkolikrát jsem néco podobnėho zažila.Indarktová situace.Ale ta radost,když clověk nakonec zjistí,že vše dopadlo dobře..☺

Lidmilko, tohle taky znám. Když jsem viděla brzdit hasiče a já utíkala s druhým pejskem v ruce přes silnici a řvala jak na lesy, tak to musel být taky pohled pro bohy. Naštěstí zůstal stát na schodech a já jsem tam seděla a brečela jak želva. Honil ho totiž volně pobíhající dalmatin a on se mi vysmekl. Ale ta vaše má krásný kukuč. A to, jestli jsi klela jak pohan je úplně fuk, hlavně, že Baby i babi se nic nestalo, viď. :-)

Lidmilo, tak jsem se při čtení Tvého zážitku málem zpotila i já. Dovedu si představit jaký strach i zlost jsi prožívala, nejhorší je ta bezmocnost. Nebyla to žádná legrace, ale v Tvém podání se musí člověk i takové příhodě od srdce zasmát. Děkuji Ti, Bertice.