S hladovou sýkorkou koňadrou není legrace. Je-li krmení v zimě opravdu málo, napadá spící miniaturní netopýry a požírá je.
Vědci z Max-Planck-Institutu pro ornitologii v Pöckingu u Mnichova vypozorovali a dokázali, že během dvou posledních krutých zim sýkorky koňadry (parus major) stále zalétávaly do jeskyně v severovýchodním Maďarsku, kde byli uloženi k zimnímu spánku netopýři. Po pěti až patnácti minutách vylétly se svou kořistí v zobáčcích ven a miniaturní netopýry pisklavé (pipistrellus pipistrellus) požíraly.
Tyto "podivuhodné novinky ze zvířecí říše", jak uvádí vedoucí studie Björn Siemers, který takto nazývá útoky malých zpěvavých ptáků, jsou nouzovým řešením pro hladovějící pěvce. V tvrdých zimách nenajdou zvířata po tlustou sněhovou pokrývkou dostatek semen, bobulí, pupenců, ořechů. O jejich vlastní potravě - pavouci, motýly, komáři - ani nemluvě.
Důkaz: když vědci sýkorkám blízko vchodu u jeskyně nabízeli slunečnicová jadérka a lůj, nechali téměř všichni ptáci netopýry v klidu. "Sýkorky nezabíjejí netopýry s největší pravděpodobností cíleně, ale proto, aby přežily zimu. Netopýři hynou na základě rány do hlavy, které jim sýkorky klovnutím uštědří ", objasňuje Siemers. V létě zase klovají sýkorky jiní zpěvaví ptáci se svými špičatými zobáčky.
Spící netopýři se prozradí svými zvuky.
Lov na netopýry pisklavé nemusí být pro sýkorky úplně zcela bezpečným. Probudí-li se ze svého zimního spánku, koušou okolo sebe a mohou ptákům způsobit těžké poranění. Také orientace v tmavé jeskyni je pro sýkorky obtížná. Pohybují se jen dopředu. Dobře maskovaní tmavohnědí netopýři navigují svítící sýkorky a ty následují zvuky, které v zimním spánku vyrušení netopýři vydávají. Toto dokázali vědci následujícím experimentem: přehráli sýkorkám zvuk spících netopýrů a pozorovali, jak se opeření lupiči přibližovali ke stávajícím zvukům. "Jsou to domnělé zvuky, které mají sloužit jako ochrana", tolik Björn Siemers, "ale ukazuje se, že jsou využívány sýkorkami k nalezení spících netopýrů."
Nalezené krmení pro hladové sýkorky.
Chování "sýkorek-zabijáků" není vůbec ojedinělé. "Předává se pravděpodobně z generace na generaci", povídá Siemers. Nejdříve byly před 10 lety pozorovány sýkorky, jež v jeskyni v Maďarsku požíraly netopýry. Pravděpodobně to byli praprarodiče dnešních lovících sýkorek. "Toto by mělo platit jako kulturní předávání", míní Siemers. "Možná, že hladové sýkorky lov na netopýry stále znovu nově objevují". Proto se může konstatovat, že také v Polsku a Švédsku jsou spící netopýři požíráni sýkorkami.
Sýkorka, která přišla ze zimy.
Netopýři pisklaví váží tak jako kostička cukru a jsou s rozevřenými křídly velcí jako krabička zápalek. Pro sýkorky jsou přesto těžkým břemenem, protože váží tolik, jako třetina jejich váhy samotných. V zimním spánku nemají pisklaví netopýři proti sýkorkám žádnou šanci. Jejich teplota těla se pohybuje kolem šesti stupňů, jejich srdce tluče méně než desetkrát za hodinu. Příbližně 20-30 minut trvá, než se jejich tělo zahřeje na teplotu, aby se mohli bránit proti útočníkům nebo mohli uniknout.
Přeloženo z Deutsche Welle
