Věční nespokojenci. Co s nimi?

Mě se osvědčilo neposlouchat nereagovat chovat se jako by nic nebylo řečeno

Ti věční nespokojenci jsou často plni závisti. Např. jedna má známá mi závidí, že jsem již v důchodu. Vychovala jsem 4 děti, ona jen dvě. A je o 7 let mladší, než já, takže musí ještě 12 let pracovat. Stěžuje si na svého syna, který hodně pije, půjčuje si od ní peníze, nestará se o rodinu, opilý k ní matce chodí spát. Několikrát jsem jí řekla, že nemá syna domů pouštět. Stěžovala si na svou kamarádku, že jí půjčila peníze, ta nespěchá s vracením. Řekla jsem známé, aby své kamarádce nepůjčovala, ať si pak nestěžuje. Půjčila zase. Už jsem všeho měla dost. Přestala jsem se s tou známou stýkat. Bylo více důvodů, k vůli nimž jsem se známou ukončila kontakty. Taky mi vadila její vyčůranost. Za většinu problémů si může každý sám.

Často mu chybí uznání (od manželky?), tak si ho vynucuje. A taky pak o něco míň bolí koleno.

Asi každý se setkal s podobným " bručounem" a není to nic příjemného.

Takového jsem měla souseda, o kterého jsem se tři roky starala. Jeho negativní přístup ke všemu, neustále špatná nálada, nespokojenost se vším - to mne ničilo, musela jsem péči ukončit....

Lidem nespokojeným a co se baví o nemocech se snažím vyhýbat. Ale někdy to nejde.

Dodnes si pamatuji jak moje tchyně přivítala svou přítelkyni , když ji přišla navštívit." Holka ty špatně vypadáš a jak jsi za tu dobu co jsem tě neviděla zestárla." Hodně jsem se za ní styděla , neboť to nebyla pravda .Její přítelkyně vypadala skvěle , ale moje tchyně ji musela urazit a pak teprve byla spokojená a pak ji pohostila kávou a moučníkem. Myslím si , že přítelkyně ji znala a tak se usmála a řekla " zato ty vypadáš báječně"!

Také znám takovou jednu ženu ,dal by se o ní napsat romám,ale na takového člověka když už jej znám přes 20 let,nic nezabírá.Přesně jak se tu píše vše je špatné,vše musí být pode ní..,To unaví i čověka , který má pevné nervy.Takový člověk je jako upír/a vysává a vysává.Je lepší jít o něj hodně daleko,Už jsem to chtěla vzdát před rokem,.ale když jí onemocněl syn 45 rakovinou kostní dřeně,tak to nedokážu.

Mám jednoho takového člena rodiny. Ať dělám, co dělám, všechno špatně. Bohužel, opravdu se s tím nedá nic dělat, na setkání se musím vždy předem připravit a obrnit trpělivostí. Po setkání doplňuji předanou energii několik dní.

Domluvou jistě nepůjde,, aby dotyčný zmlknul. Je to v něm, a jede si podle svého. Brrr! Prchám od lidí, kteří jsou na samých negacích, vysávají ze mě energii. Pryč, pryč, pryč!