Nebezpečný pád

Helenko, zažila jsem před lety něco podobného a jela jsem na šusťákové kombinéze také hodně, hodně daleko. Bylo to tady u nás na Luži....

Helo, to je jako popis mého výstupu v březnu ( ještě v plné síle), ale ta ledová krusta..Bezmoc, udělat krok .....Jen jsem nikam nesjela, ale úplně to vidím.

Jak si čtu o Tvém zážitku (škoda, že tehdá nebyla soutěž o Zážitek roku, měla bys šanci na výhru:) ), vybavilo se mi, jak jsme vloni s kamarádkou klouzaly po ledu k Vaňovskému vodopádu, ale hlavně zpátky. A jak jsme se dole radostně objímaly, že jsme bez újmy. Ale fotky stály za to a zážitek vlastně taky.

Naši strážní andělé s námi mají někdy hodně práce.

Červenko, ještě že ty anděly strážný máme, viď. Sem tam takový držkopád taky zažiju.

Takové pády vypadají humorně. Jsou ale velmi nebezpečné. Já n šusťákových kalhotách sjela Sněžku a měla stejné pocity jako vy. Já se zachytila o tyčové značení a moc mi do smíchu nebylo.

Je to hrozný zážitek, ale neměla jsi na něm žádnou zásluhu. Záchrana byla namístě. Já vždy trnu, když vidím, jak lidé vystupují na zastávce z tramvaje a za zadním vozem přecházejí koleje, třeba do metra. Vůbec nemůžou vidět tramvaje v protisměru, které vjíždějí do zastávky. Ti řidiči aby měli nervy ze železa. Mně se úplně dělá zle, když vidím, jak zoufale brzdí a zvoní, ale ti chodci v pohodě.

Helenko, sláva, že to dopadlo jen s modřinou, odřenýma rukama a roztrženým oblečením. Ale hezky si to podala zábavnou formou a je vidět, že i po skoro 31letém výročí od tohoto nebezpečného pádu nad tebou ten anděl strážný stále krouží a chrání tě.

Paní Helenko, když někdo vypráví nebo píše o hrůzostrašných pádech, nemohu si nevzpomenout na svůj zážítek před téměř pěti lety. Tehdy mé dobíhání metra skončilo pod kamennými schody, ze kterých jsem doslova, asi po špatném šlápnutí, proletěla vzduchem (jak mi pak sdělila Zuzka, která mi ihned volala záchranku). Vyšetření v nemocnici neukázalo žádnou zlomeninu, ale naraženin bylo několik a hrozné modřiny se ztrácely po řadu měsíců. Tehdy i můj anděl strážný měl pohotovost. Od té doby sice někdy také pospíchám, ale o poznání pomaleji, přidržuji se zábradlí a dívám se, kam stoupnu. Když jsem za čas po těch "svých" schodech zase šla, pohled dolů mi zrovna dobře nedělal.