Ženy mají různý vkus, různé postavy, různé finanční možnosti, různý styl života. Vytvářet škatulky podle toho, jaký druh oblečení volí, je proto zrádné. Ale když překročí padesátku, většina z nich se zařadí do jedné ze dvou kategorií. První tvoří ty, které zásadně volí volné oblečení. Říkají: Od určitého věku je třeba zakrývat nedostatky, nevystavovat holou kůži. Druhou skupinu tvoří ženy, které se nenechají věkem ovlivňovat a mají zásadu, že se budou oblékat co nejmódněji a nejmladistvěji. Říkají: To, že je mi šedesát, neznamená, že mé šaty budou připomínat stan. I když už moje postava není co bývala, co je hezké, vystrčím na odiv.
Takže tady máme kategorii dam, které, ač vypadají velmi dobře, nosí zásadně široké haleny, kalhoty s širokými nohavicemi, nízké pohodlné boty, dlouhé svetry. I když je horko, zásadně by neodhalily ruce, nohy, nedej bože, dekolt. A máme tady druhou kategorii, která si v sedmdesáti klidně kráčí v tílku na ramínka a upnutých kalhotách. Která skupina žen k oblékání přistupuje tím správným způsobem. Ano, uhádli jste, ani jedna.
Začít se oblékat usedle jen proto, že jsme překročili určitý věk je nesmysl. Ovšem myslet si, že v sedmdesáti vypadá žena dobře v tom, co jí slušelo ve třiceti, je také nesmysl. Může, ale v drtivé většině případů tomu tak není. Stylisté, módní návrháři, zkrátka lidé, kteří světu módy rozumí, tvrdí, že v každém věku by se žena měla držet následujícího pravidla: Podtrhnu to, co je na mě hezké a zakryju to, s čím nejsem spokojená. Pak je velký předpoklad, že se žena bude cítit dobře a sebevědomě. Hlavní však je nezapomenout na to, že je stále žena. I v osmdesáti. To znamená, že by neměla zapomínat na siluetu, na to, že postava má nějaký tvar. Neměla by se stát objemným broukem zabaleném v jakémsi pytli.
Herečka Elizabeth Taylorová napsala knihu o tom, jak střídavě tloustla a hubla a jaký z toho měla mindrák, protože nevěděla, jak se má oblékat. Ano, i taková kráska měla pocit, že jí najednou nic nesluší, protože je stará a tlustá. Čtenářkám dává radu, kterou považuje za nejpodstatnější: „Narovnejte záda, zatáhněte břicho a ramena stáhněte dolů a dozadu. A držte to tak, co vydržíte. Ideálně stále, když jste mezi lidmi. Večer vás budou bolet všechny svaly a to je dobře, procvičila jste je.“
Vlastně tím říká to, co naše tělo potřebuje, aby na něm vypadalo oblečení dobře. Zpevnit, vyrovnat, vytvořit siluetu. A tu pak jen dotvořit tím správným oblečením. A co je to správné oblečení? Nikdy ne celé volné nebo celé přiléhavé.
Autorka bestseleru Jak zhubnout bez diety Charla Krappová uvádí několik zásad, jimiž by se prý měly řídit ženy vyššího věku tápající v odpovědi na otázku: Je vhodné oblečení přiléhavé nebo volné? Mnohé mohou vypadat překvapivé, ale zkusme to, fungují.
Velký zadek.
Nezakrývejme ho dlouhými tunikami a košilemi, ty ho mnohdy jen zvýrazní, zvláště když jsou světlé nebo s vzorem. Oblečme ho do tmavých dobře padnoucích džínů. Tmavě modrých nebo černých. Na zadku nesmí mít žádné ozdoby, kapsy být mohou, ale postavené tak, aby opticky zúžovaly.
Povadlé paže.
Kdo pravidelně necvičí, má zkrátka postupem času na pažích kůži poněkud povadlou. Potýkají se s tím ženy baculaté i štíhlé. Zapomeňme na krátké rukávky obepínající paže, natož na trička na ramínka. Ideální jsou košile nebo trika se tříčtvrtečním rukávem. A pozornost odpoutejme pěstěnými nalakovanými nehty či výrazným náramkem či prstenem. Každý se podívá na ně, ne na paže.
Vystouplé břicho.
Potýká se s ním většina žen. Takže konec se sukněmi či kalhotami s pružným pasem či dokonce šňůrkou v pase. V tomto případě je ideální volný svetr, košile či tunika. Ale k ní kalhoty úzké. I kdybychom měli břicho či zadek nadrozměrné, je zásadní povinností sehnat si kalhoty, do kterých se sice vejdou, ale zároveň mají střih a úzké nohavice. Nejhorší je volná tunika a volné plandavé kalhoty. Taková kombinace sluší jen ženám velmi štíhlým, přestože si mnohé dámy paradoxně myslí, že takto zakryjí svou tloušťku.
Velká prsa. Neschovávat. Zatímco mnohé ženy podstupují plastické operace, aby měly prsa větší, spousta zralých žen má pocit, že jde o cosi, za co je třeba se od určitého věku stydět. A tak nosí ňadra rozpláclá pod volnými svetry, přičemž výsledkem je, že není poznat, kde jsou prsa a kde břicho. Proč ze sebe tvořit brouka, když existuje neuvěřitelná nabídka kvalitních podprsenek, které dovedou podepřít a vytvarovat i ňadra velkých rozměrů? A proč by sedmdesátiletá žena najednou měla předstírat, že nemá prsa, když je má? Neznamená to, že je má vyložit do výstřihu a obepnout puntíkovaným tričkem. Ale když jsou umístěna v kvalitní podprsence a jejich nositelka má jednoduchou košili pánského typu nebo volný svetřík s výstřihem do véčka, vypadá to skvěle ve třiceti i v sedmdesáti.
Zkrátka, starým zlatým pravidlem je, že když je část oblečení volná, druhá by měla být přiléhavá. To znamená: Volná tunika a úzké kalhoty. Krátké vypasované sáčko a kalhoty volné, splývavé. Zapomeňme na kombinace jako jsou legíny a upnuté tričko, případně volné dlouhé sako a široká nabíraná sukně. Ostatně, uvědomme si, že mnohdy obdivujeme známé ženy na fotkách či ve filmech a pak, když je vidíme ve skutečnosti řekneme si: Jé, to bych neřekla, že má tak velký zadek. Nebo tak hubené nohy nebo tak vrásčitý krk.
Vtip je v tom, že ona nebo její stylisté, vědí, jak se oblékat, aby vypadala skvěle, ať má zadek jakýkoli. Oblékání a móda jsou často nazývány hrou. Je to hra, ale zároveň jde i o důležitou věc, která může ovlivnit to, jak se cítíme, jak prožijeme den, jaké máme sebevědomí. A na to se nabaluje řada dalších věcí. Sebevědomá spokojená žena má více přátel, více možností zábavy, více možností prožívat svůj život tak, jak jí to vyhovuje, k vlastní spokojenosti.
Proto je dobré nad oblékáním přemýšlet a občas nějaké ty finty stylistů vyzkoušet. Rozhodně je škoda si jen říkat: Však co už, je mi přes šedesát, přibrala jsem, tak je třeba se zahalit do volných hadříků.
