Lívance

Dostali jsme také takový to k svatbě, říkali, že je to Aluspor.Bylo mi 18, když jsem se vdávala a tak jsem taky neuměla kromě vajíček a čaje nic uvařit.Po svatbě přišla na návštěvu teta, u které jsem před svatbou v době studia bydlela.Chtela jsem ji pohostit a tak jsem se rozhodla upeci kuře s bramborem.Koupila jsem kuře, oplachla a dala do trouby upéci.Upecene kure jsem rozctvrtila a dala na talíř.Teta po chvíli povídá, Evičko, ty jsi do kuřete dělala i nádivku? No zapomnela jsem prohlédnout i krk a tam bylo i zrní a zbytky poslední stravy kuřete.Nevim jak se to stalo, že to tam zůstalo a tak to i prodali,ale moje chyba byla, že jsem jim věřila a kuře pečlivěji neprohlédla.Ale vše nakonec proběhlo v legraci a muž i teta byli rádi, že jsem alespoň vyndala ten igelitový sáček s drůbky.

Mně se také někdy něco v kuchyni nepodařilo podle původních představ, ale nějaké kuchařské katastrofy to naštěstí nebyly. Jen na jednu si vzpomínám. Na návštěvu přijela Zuzky kamarádka a dovezla kachnu z jejich venkovského chovu. Po jejím odjezdu jsem dala kachnu péci. Těšily jsme se na dobrý oběd a po obědě na výlet (tehdy naším trabantem). Pročetla jsem si v kuchařce pečlivě recept, abych nic nezkazila. Po uplynutí doby potřebné k pečení byla kachna tvrdá jak kámen. Přidala jsem půl hodiny, hodinu, pak další hodinu... kachna téměř beze změny. Nakonec jsem práci vzdala, se Zuzkou jsme snědly omaštěné knedlíky a zelí a jely na výlet. Jak dlouho jsem pak ještě kachnu dopékala, už si nepamatuji, zřejmě nebyla už právě moc mladá. Inu: darovanému koni...

Kdo z vás vařil plněné bramborové knedlíky s párkem uprostřed? Já chtěla uvařit takové ty krásné s mozaikou, ale ten výsledek. No vypadalo to, jako když v tom hrnci plave divný pidihad a kolem něj je bílá bažina. No fujtajbl,to byl horror.(bylo mi asi 23 let)Zkoušela jsem to asi 3x a pak sem tu hrůzu hrůz už radši nezkoušela.Pořád mi nešlo do hlavy,že to není tak krásné jako v kuchařce od Viléma Vrabce.

Dnes se nad těmi neúspěchy jen usmíváme. Chtěla jsem dát na lívanečky šlehačku, ale nebylo čím ji ušlehat.

Taky jsem měla první hliníkový a něco podobného.Ale neměli jsme kuchařku a tak jsme jen odhadovali množství mléka a mouky, buď se nedstačiilo těsto upéct, nebo ti bylo moc řdké.Bydleli jsme na manželské koleji a tak jsme pozvali vedlejší pokoj na lívance, ředěné byly stejně dobré. Pobavila jsem se zavzpomínala. Když jsem už na vzpomínky sama, je to smutné.

To jsem ráda, že jsem ve všech vyvolala podobné vzpomínky. Já už na to skoro zapomněla, ale právě, že jsem vyštrachala ten lívanečník, tak jsem si vzpomněla. Žádné začátky nejsou snadné. Alespoň je na co vzpomínat.

Moc pěkné vzpomínání, ani já nebyla výjimkou, ale i dnes dokáži něco nedokonalého. Nedávno jsem si vzala od švagrové výborný recept na tvarohové koláče. Ale rozhodla jsem se, že 1/2 kg mouky je moc, tak udělám jen poloviční dávku. vše jsem navážila, dala do pekárny vypracovat a pořád jsem se divila, že se těsto nechce dobře umíchat. Takové nějak moc tuhé. Dodala jsem od oka mléko, potom i máslo a zase mléko, až jsem usoudila, že by to mohlo stačit. Až pak jsem se pídila co jsem zapomněla dát, až jsem na to přišla. všechno jsem dávala poloviční dávku, jenom mouku celou. Nakonec místo koláčů bylo těsto rozděláno na celý plech, protože na koláče bylo moc řidké. Nakonec se to ale snědlo a nebylo to až tak špatné :)

Hezká vzpomínka na kuchařské začátky. I teď se mi občas zadaří. Naposledy v úterý, když jsem poprvé pekla kakaovou roládu Tolarku. Nakonec jsme na ní pracovali oba. Vyšla taková nějaká mini, ale byla jedlá a nakonec nevypadala nejhůř, i když na tu Aleninu určitě neměla. :-)

Zdeni, jak ti rozumím. Byla jsem na tom podobně a mé začátky s vařením dopadly také někdy nepoživatelně. O to víc mě hřeje u srdíčka, když mi dnes vnoučata říkají, že babička vaří a peče nejlépe. Obzvlášť milují ty moje lívance.

Úplně stejný hliníkový lívanečník jsme doma měli taky. Ale lívance jsme moc nedělali, a tak byl takový nějaký nevyužitý a vůbec nevím, kde skončil. Taky mám dobré vzpomínky na kuchařské začátky. Tenkrát i slzičky byly, ale na co bychom dneska vzpomínaly, kdyby cestičky byly umetené a všechno se jen a jen dařilo?