I v zimě je možné vydat se na výlet. Do minulosti plné temných kouzel.
Faustův dům v Praze asi není třeba moc představovat – pověst o doktorovi, kterého odtud odnesl čert, zpopularizoval ve svém díle především Alois Jirásek. Jenže ten si často vymýšlel. Pojďme se tedy podívat na místa, kde k hororu došlo a zjistit, co je na pověsti o Faustovi skutečné a co jen výplod fantazie.
Pověst o Faustově domě podobnou Jiráskově verzi je možné číst i ve Starých pověstech pražských od Adolfa Weniga. Ve skutečnosti ale v obou případech zřejmě jde o moderní výtvor, protože starší literatura ji v souvislosti s tímto domem neuvádí. Ještě roku 1844 vydal básník Šebestián Hněvkovský (1770-1847) báseň Doktor Faust opatřenou i jakousi faktografickou předmluvou. Mluví v ní o několika pražských domech spojovaných s faustovskou legendou – zrovna dům na Karlově náměstí mezi nimi ale chybí.
Sídlo alchymistů a čarodějů
Důvod, proč se pověst o čertovském doktorovi nastěhovala právě sem, ale nemusíme hledat dlouho. Snad v žádném pražském domě nebydlelo tolik alchymistů, mágů nebo aspoň šarlatánů, kteří se za ně vydávali.
Objekt Faustova domu vznikl už dlouho před založením Nového Města, zřejmě jako zemanský dvůr. Některé prameny uvádějí, že ve 12. století tu byl vystavěn ohrazený dvorec (tzv. Slavošovský dvůr), který měl chránit strategicky významnou cestu mezi oběma mocenskými centry města – Pražským hradem a Vyšehradem. Roku 1268 už tu byl skutečný palác, kde sídlili příslušníci moravské větve Přemyslovců (tzv. Opavský dům).
Prvním "doktorem Faustem" v jeho zdech mohl být jakýsi Václav Opavský, který se tu zabýval přírodními vědami už ve 14. století. Alchymistou byl také Jan Kopa z Raumenthalu, kterému objekt přestavěný na palác patřil v polovině 16. století. Působil tu také slavný šarlatán Edward Kelly, který císaři Rudolfovi II. sliboval elixír života (a nejen ve filmu Císařův pekař). V 18. století se tu esoterickými naukami zabývali příslušníci rodu Mladotů ze Solopysk. Po nich také dům dodnes nese své oficiální jméno Mladotův palác.
Ke vzniku pověsti o Faustovi mohl přispět i jakýsi Fous, který tu kdysi provozoval kořenářství – a jako vedlejší výdělečnou činnost také travičství. Dodnes tu prý straší.
Kde tedy ale byl doktor Faust?
Děsivý horor z 16. století
Živým vzorem hrdiny všech faustovských legend je zřejmě německý astrolog, esoterik a alchymista Johannes Georg Faustus (1480-1540). První zmínky o jeho pekelném působení pocházejí z roku 1506 nebo 1507. Tehdy se měl v Gelnhausenu setkat s tamním opatem Trithemiem, který zřejmě chtěl zjistit, co je pravdy na pověstech obestírajících tajemného mága. Faust se ale setkání vyhnul. Místo toho svatému muži poslal chvástavý dopis, na který opat reagoval těmito slovy: „Vychloubá se, že umí zázraky větší než náš Spasitel, tvrdí, že opatří ztracené spisy Platonovy a Aristotelovy, alchymistům se vysmívá a se školní mládeží tropí neplechy.“
Výstřední alchymista proto byl nucen táhnout od města k městu a všude po sobě zanechával pověst muže, kterému nic špatného není cizí. Brzy po jeho smrti proto začala vznikat životopisná díla, která představovala jakési sbírky jeho nejpovedenějších kousků. Nejstarším dodnes dochovaným je spis neznámého autora označovaný podle tiskařské dílny jako Spiessův Faust, který byl vydán roku 1587. V něm už nacházíme pekelného doktora takového, jakého jej známe i z pověstí o pražském Faustově domě.
Působivý je především popis toho, jak ďábel s Faustem naložil: „Mezi půlnocí a jednou strhne se velká vichřice, z Faustova pokoje se ozývá hrozný pískot a sykot, pak se rozletí dveře a zazní volání o pomoc, ale jen krátce. Po bezesné noci vstoupí studenti k Faustovi, místnost je plná krve, ze stropu visí kus mozku. Ďábel Fausta roztříštil o zeď, takže se po zemi mezi jeho zuby válejí i oči. Tělo najdou až venku na hnojišti, ale rozbité tak, že sotva drží pohromadě...“
Jak se faustovská pověst dostala do Prahy, není příliš jasné. Možná za časů císaře Rudolfa II., kdy byla nejen hlavním městem světové vědy, ale i Mekkou všech esoteriků a čarodějů. Na dnešní Karlovo náměstí se legenda hodila nejen kvůli domu, který byl sídlem tolika alchymistů, ale i kvůli špatnému renomé lokality, které se tehdy říkalo Dobytčí trh. Ale o tom zase někdy jindy.
Jan A. Novák
